Zamysleli jste se někdy nad tím, co vše je skryté za vašimi závislostmi? Co všechno ve vašem životě může ovlivňovat třeba nadměrné pití kávy?
Rozhodla jsem se reagovat na výzvu a dát si přestávku od pití kávy. Po pravdě bylo to zpočátku docela drama. Jen pro představu. Jsem milovnice kávy. Káva je mé druhé jméno už roky. Když jsem byla před lety v Irsku, dostala jsem ve škole přezdívku coffee girl, protože málokdy mě kdo spatřil bez kelímku s kávou. Před dvěma lety mi manžel koupil k vánocům kávovar. S oblibou říkal, že mám spotřebu kávy jako malá kavárna. Pila jsem kávu k snídani, po obědě i po večeři. Běžně jsem denně vypila šest hrnků kávy, někdy i víc. Nepila jsem kávu po šálcích, ale po kyblíčkách. Neuměla jsem si představit relax bez kávy. Pokud jsem měla stres, vyřešila to káva. Na cesty autem jsem potřebovala kávu. Kamkoliv jsem přijela, první, o co jsem se zajímala, byla káva. Nudu mi vyřešila káva. Na únavu jsem si dávala kávu. Když o tom tak přemýšlím, tak můj život za mě vlastně žila káva.
Tři první dny po vysazení kávy byly pekelné. Bolest hlavy mě doslova paralyzovala. Nedovolila mi ani usnout. Trpěla jsem halucinacemi, kdy jsem měla pocit, že se mi pod nohama propadá zem. Při jízdě v autě se mi zase zdálo, že na mě padá strom. Moje dcera, když mě viděla, jak trpím, mě už druhý den prosila, ať si dám alespoň jednu malou kávu, že mi to třeba pomůže. Znělo to lákavě, ale řekněte alkoholikovi v detoxu, ať si dá jednoho malého panáka. Věděla jsem, že prostě nemůžu, že když si dám jednu, dám si pravděpodobně i druhou a ………..
Po třech dnech se to srovnalo. Bolest hlavy ustala a začaly se dít věci. Zjistila jsem, že život bez kávy je pro mě totálně jiný. Začala jsem mít hlad. Chytaly mě záchvaty žravosti, protože tak to prostě je, že jakéhokoliv návyku se lze zbavit jen tak, že si člověk vytvoří nový návyk. No, tak mě to začalo pronásledovat v podobě mlsné. Celkově jsem zjistila, že mám větší potřebu jíst. Postupně mi docházelo, že štíhlá jsem nejspíš také díky kávě. Kávou jsem totiž zaháněla hlad i chutě na něco dobrého. Prostě když jsem měla hlad, dala jsem si kávu. Když mě honila mlsná, vytěsnila jsem ji kávou. Najednou jsem nevěděla co s tím a děsilo mě, jak rychle mi leze váha nahoru. A čím více jsem se stresovala tím, že přibírám, tím více mě ta žravost samozřejmě pronásledovala.
Potýkala jsem se s únavou. Kolem 8. hodiny večerní už jsem odpadala, ale takovým způsobem, že se to fakt nedalo přemoct. Došlo mi, jak moc jsem si dodávala energii prostřednictvím kávy. Uviděla jsem konečně svůj přirozený zdroj energie, který byl o dost chudší, než na co jsem byla zvyklá.
Zjistila jsem, že odpočívat bez kávy mě nebaví. Byla jsem zvyklá sedět se svým kyblíčkem kávy a nechávat se unášet její esencí vysoko nad pozemské starosti života. Co teď? Sedět bez hrnečku s kávou mi najednou přišlo nepatřičné. Sedím a co? Bylo to divné. Tak jsem si řekla, že raději tedy půjdu něco dělat, ale potom mě napadlo: To už jako nebudu odpočívat? Příště jsem si tedy uvařila bylinkový čaj, ale nebylo to ono. Přišlo mi to najednou takové prázdné. Chyběla mi ta plná chuť kávy i to její vykopnutí mě do vyšších sfér.
Návštěvy byly taky kapitola sama pro sebe. Mě už se totiž lidé ani neptají, jestli si dám kávu. Automaticky mi vaří kávu do kyblíčku. Nevěřili byste, kolik lidí má problém s tím, že já nepiju kávu. Co si vyslechnu o tom, že jsem divná, a že je to nesmysl. „A tak si dej. Jedna káva tě přece nezabije.“ To nepochopíte, jaký je problém pro druhé lidi, když změníte nějaký svůj zaběhnutý návyk, na který byli zvyklí. Totálně je to vyvádí z míry. Říkají věci, které si za rámeček nedáte, a vůbec najednou vidíte, čeho jste si nikdy před tím nevšimli.
A tak dojdete k překvapivému poznání, že jste úplně někdo jiný, než jste si mysleli, a že i lidé kolem vás jsou vlastně jiní, než se zdáli. Najednou tu stojíte jakoby nazí bez berliček a říkáte si, ty jo, jak já to vlastně žiju. Odbývám se na jídle, beru si energii odněkud, odkud ji dokáže vytáhnout jen káva, neumím být sama se sebou a obklopuji se lidmi, kterým vadí, že chci změnit něco, co už mi dávno neslouží, spíš škodí.
Vidím to tak, že kávu pít úplně nepřestanu, na to ji mám příliš ráda. Nicméně chci tomu teď dát chvíli čas. Momentálně jsem třetí týden bez kávy a už teď mi to přineslo do života mnoho dobrého. Musela jsem přehodnotit co a jak jím. Musela jsem si začít hlídat, aby moje strava byla vyvážená, jednak proto, abych měla dostatek energie a taky pro to, abych se zbytečně nevystavovala riziku, že mě bude honit mlsná. Začala jsem si hlídat pitný režim, dřív jsem pila skoro výhradně jen kávu. Nyní za den vypiju dva až tři litry vody. Když jsem unavená, odpočívám. Celkově si více hlídám svoji energii. Přestala jsem mít zažívací a jiné potíže. Našla jsem cestu sama k sobě, už nepotřebuji umlčovat myšlenky kávou ani ničím jiným. Vybírám si lidi, kterými se obklopuji. Když mám před sebou delší cestu, nemusím zastavovat na každé čerpací stanici, abych dotankovala kafe. Nejsem nervózní, když se ocitnu někde, kde není přístup ke kávě. Nemyslím stále jen na to, kde bych si mohla dát kávu. Doma, když z našeho kávovaru zavoní káva, mě občas napadne, co si dát jednu malou, ale vím, že zatím ne. Největší benefit, který jsem získala tím, že teď kávu nepiju, je svoboda, a ta mi stojí za to vydržet! Mým záměrem je se ze stádia, kdy jsem si kávu dát musela, protože bez ní to prostě nešlo, dostat do stavu, kdy si kávu nemusím dát, ale můžu. <3
