Nepotřebujeme žádný pseudosystém s těmi jeho "jistotami". To mi opakovaně ukazuje Dávidova matka a to se teď projevilo i v souvislosti se sbírkou pro Martínka, na jehož operaci se v rekordním čase vybralo přes 100 milionů korun.
Vím, že už s Dávidem trochu spamuju, ale nemůžu si pomoct. Ta rodina mě svým přístupem k životu nepřestává fascinovat. Nenápadní lidé spíš malého vzrůstu, na první pohled působí spíš zakřiknutě, ale v té jejich "obyčejnosti" je taková síla, která mě prostě posazuje na zadek. S nimi jako by vytryskl v mém životě pramen čisté průzračné vody, která přináší prozření všem, kdo se jí napijí.
Dávid je zpět. Navštívila mě jeho matka. "Zlatá, přišla jsem vám jen říct, že jsme zpět." Neubránila jsem se návalu radosti a objala jsem ji. Pozvala jsem ji dál, aby mi jen v rychlosti řekla, jak to celé zvládli.
Spěchala. Dostala od naší primářky tip na nějaký preparát, který by mohl Dávidovi pomoct zregenerovat, tak měla nakročeno do lékárny. Pak musí ještě absolvovat cestu vlakem, neboť auto má na parkovišti 25 km odtud, protože z nemocnice přijela k nám s Dávidem sanitou. Připomínám jen, že Dávid není standardní 18letý mladík. Je po těžkém úrazu mozku, a proto péče, kterou mu matka dává, není nikterak přehnaná. On je ve stavu, kdy ji opravdu potřebuje, neboť úplně nerozumí tomu, co se s ním děje, a jakýkoliv výstup z každodenního stereotypu ho rozruší, což mu následně způsobuje zdravotní komplikace.
Opět jsem se dozvěděla jen samou chválu na lékaře a zdravotnický personál. Dle matky všechno běželo jak na drátkách. No, jak by ne. "Představte si, přijeli jsme tam. Dávida dali na pokoj, tam byli čtyři další muži, samí takoví o hodně starší a mezi nimi náš Dávid. Bylo mu zle a měl vysoké horečky, které se nedařilo srazit. I prosila jsem lékaře, že potřebujeme být u Dávida, aby věděl, že jsme tam s ním. Říkala jsem jim, že jim se vším pomůžu, o Dávida se budu starat, jen ať mě u něho nechají. Lékař mi slíbil, že to nějak vymyslí."
"Najednou přišli, vzali Dávida a řekli nám, ať jdeme taky. Představte si, přestěhovali Dávida na ženské oddělení, abych tam s ním mohla být. Toto oddělení prý nemají plně obsazené, takže nám dali pokoj, na kterém jsme byli jen my a mohli jsme tam s Dávidem být buď já nebo tatínek. Chápete to? Všichni se na nás tak dívali, co se děje, však jsme tu cizí, a tolik rozruchu kolem nás. No, byli tam zlatí k nám. Všichni se o nás tak starali. Já jsem Dávida celé noci převlékala, bo se v horečkách velmi potil. Když mu dotekla kapačka, volala jsem sestry, a daly jsme mu novou, a tak jsme všichni spolupracovali. Bylo to náročné. V noci jsem byla tam a starala se o něj a ráno jsem odtamtud odjížděla do práce, ale zvládli jsme to."
Jak už jsem psala v jednom svém blogu, žena, pro kterou žádné dveře nejsou zamčené, a celé je to jen o lidské opravdovosti. Ona se nikdy ničeho nedomáhá, a přesto je jí splněno vše, co si přeje. Neodolal jí lékař tehdy poprvé, když ho prosila, aby ji pustil k synovi, který bojuje po operaci o život. Její prosby vyslyšel i jiný lékař nyní, když si přála být u něj ve chvílích, kdy mu bylo těžko.
Nikdy se ničeho nedomáhá. Ona jen nechává volný průběh tomu, co se děje. Všemu dává průchod, ale zároveň to nedramatizuje, pouze v tom je plně přítomná a při tom sděluje, co v danou chvíli potřebuje. A protože je v tom naprostá čistota, žádný kalkul, žádný tlak, žádná stížnost, jen pokora a prosté prožívání strachu o svého syna a čistá mateřská touha udělat maximum pro to, aby se z té šlamastiky dostal, vesmírné síly se spojí a udělají vše pro to, aby jí to bylo umožněno. Tak prosté to je. Lidé ji slyší, protože to, co k nim vysílá, je čisté. Je za tím čistá láska k synovi. Nic míň a nic víc.
Je vám to povědomé? Ano, přesně tak zafungovala i sbírka, která nyní zacloumala celým Českem. Sbírka pro Martínka, na jehož operaci se v rekordním čase vybralo přes 100 milionů korun. Stejně tak to funguje při přírodních katastrofách. Lidé, kterým se děje něco takového, jsou sraženi na kolena. V danou chvíli tady stojí "nazí" a bezbranní a odkázání na pomoc zvnějšku. Není tam žádný kalkul, pouze odevzdanost a velká prosba moct dál žít svůj život. Je to čisté, neposkvrněné touhou po nějakém osobním prospěchu, a právě ta opravdovost a čistota v nás probouzejí lásku a otevírají naše srdce. V kontrastu s tím vidíme, jak všechny naše problémy jsou najednou malicherné ve srovnání s tím, co nyní žijí oni, a proto slyšíme ty prosby a reagujeme na ně. Celý vesmír se spojí.
Tady vidíme, jakou máme sílu. Tady vidíme, že nepotřebujeme žádný pseudosystém s těmi jeho slavnými "jistotami". Když otevřeme svá srdce, přesně víme, co máme dělat, a potom se dějí i zázraky.
No, a taky se nám tady ukazuje to, že nikdy nevíme, co je za událostmi, které se dějí. Některé duše přišly na tento svět vyloženě se záměrem otevřít naše srdce. Stráví tady s námi krátkou chvíli, ale zanechají nám tu zde velké poselství. Některé události, ne-li všechny, se dějí se záměrem otevřít naše srdce. Z naší nízké lidské perspektivy se mnohdy zdá, že se děje tragédie, zlo, nespravedlnost, ale ve skutečnosti za tím vším je láska a vzkaz pro nás. "Lidé, otevřete vaše srdce."
