Konec světa bude v lednu

Před několika dny se mě jeden pán zeptal, jestli jsem se bála konce světa. Nějak jsem odhadla, že ani tak nechce slyšet moji odpověď, jako že se potřebuje někomu svěřit se svým prožitkem. „Ne, já jsem strach neměla,“ odpověděla jsem stručně, abych ho nezdržovala svým pohledem na věc ve chvíli, kdy se potřeboval vypovídat. Na to se on rozhovořil o tom, že se vůbec nediví mladým lidem, že mají pořád tak hnusnou náladu, když sedí do noci u počítače a surfují po internetu. Že si sedl k počítači, aby si přečetl nějaké informace k tomu konci světa, a že z toho měl nervy na pochodu, protože tam byly velmi propracované teorie o tom, jak do Země narazí jiná planeta a vše tu shoří. Že ty informace byly tak detailní a zněly tak věrohodně, že z toho byl špatný a celou noc z toho nemohl usnout a ráno vstával s hnusnou náladou.

Co na to říct? Já se také lidem nedivím, že mají tak blbou náladu, když denně sledují televizní noviny a na internetu vyhledávají informace o krádežích, vraždách, lžích a o konci světa. K čemu je to dobré číst takové teorie o konci světa? Může se člověk na takovou věc připravit? Kdyby ten konec světa býval přišel, byli by ti vystresovaní lidé, kteří si do krve okusovali nehty při čtení těch „slavných“ teorií, v nějaké výhodě? Samozřejmě, by nebyli ve výhodě! Zemřeli by s blbou náladou stejně jako ti, co si radostně místo surfování po internetu, naplno užívali svého života do poslední minuty. Není tedy lepší žít, jak nejlépe dovedeme než si ničit život strachy o budoucnost, kterou většina z nás stejně předvídat neumíme?! Já jsem věřila a stále doufám, že jsme na začátku nového světa, ve kterém se každý můžeme mít hezky. 21. prosinec 2012 byl dle mého názoru takovým testem, ve kterém se tak trochu ukázalo, kdo máme dobré předpoklady k tomu žít svůj život radostně a kdo máme sklony k tomu žít ve strachu. Vy, kdo jste seděli s přilepeným obličejem u monitoru počítače nebo u televizní obrazovky a v duchu se loučili se svými příbuznými, asi nebudete největšími kandidáty na šťastný život, neboť vám vládne strach. Dobrá zpráva ale je, že o tom, jestli se chceme bát nebo jestli se chceme radovat, si rozhodujeme každý sám. A jak to bylo s tím pánem dál? Celé to povídání uzavřel slovy: „No a konec světa se nekonal.“ Nejdříve to vypadalo, že je z toho snad i zklamaný. Hned ale dodal: „No, ale už jsem četl, že další konec světa má být teď v lednu.“ :-)