Ivo, chce být svá, to je jasný. Připomnělo mi to sebe, když jsem na tajňačku nosila ošoupaný džíny, pravý a myslela si, že na mě čumí celý náměstí. Hlavně na mě zírala máma a byla v šoku. Před ní jsem ty gatě nesměla na sebe vzít. A to byly podle dnešních orvaných krásný

Jíťo, to jsi mi připomněla jednu situaci s mojí milovanou babičkou. Když mi bylo asi 16 let, udělala jsem si kraťasy z džínů tak, že jsem jim prostě ustřihla nohavice. Nebála jsem se toho, ustřihla jsem je fakt hodně. Lezl mi z nich celý zadek. Babička kolem mě chodila celá nešťastná, mlčela jako zařezaná, ale bylo na ní vidět, že ji můj outfit značně zneklidňuje. Nakonec jí to nedalo, přišla ke mně, a tak opatrně se mě zeptala: "Ivuško, ale ven takhle nepůjdeš, že ne?" Řekla jsem jí tehdy, že půjdu. No, málem to s ní tehdy seklo.

Každá generace je něčím špatným poznamenaná, úplně každá. Proto to žádná nemá jednoduché, dnešní mladé nevyjímaje. Díky za článek. Hezký den

A já děkuji za návštěvu, pane Šiku.

Začátek článku ve mně vzbudil dojem, že tvoje puberťačka reaguje na to co říkáš i když má v ruce telefon. Vzácný jev. Konec je trochu jiný. Ano být sám sebou, ale proč u toho nevypadat dobře?

Vašek

Vašku, ta moje opravu ano. Ale ona není úplně typická puberťačka. Respektive je a není. Je komplikovaná. Netuším, po kom to má.

len byť sám sebou

"Ano. Netlačit se nikam, jen být. I s tím svým egem. Má tu svoje místo."

prosté to je. Jedno-duše prosté. Jen to bezduché ego si pořád něco vymýšlí Ale ruku na srdce, nenudili bychom se bez něho?

Tak určitě. S egem je zábava, když o něm víme a jsme schopni sami sebe se uvidět, když s námi cloumá. Kolikrát je to velké překvapení, když člověk sám sebe v nějaké takové situaci nachytá. "Jako tohle jsem fakt řekla?" "A tohle jsem taky já?" "Často se tomu směju a říkám sama sobě, holka, dneska jedeš fakt bomby."