Taky k vám chodí Barborka, i když už se vašim dětem dávno zaplují lýtka? Každá věta začíná nebo končí slovem "kámo" v tom lepším případě, zpravidla když jsme z doslechu bývají to slova horší, zde kodexem blogera zapovězená. :-)
Říká se, že svatá Barbora byla mučednicí, která se odmítala vzdát křesťanství. Byla vězněna ve věži a později jí vlastní otec za trest sťal hlavu. O její osobě prý nejsou zmínky, pouze o ní kolují legendy. V předvečer jejího svátku si děti dávají punčochy za okno a doufají, že ji něco nadělí. Také se dávají větvičky Barborky do vázy, a traduje se, že pokud větvička vykvete na Štědrý den svobodné slečně, do roka a do dne se provdá.
Moje dítko (12 let) již dospívá. Každý den obdivně pozoruji, jak se ta malá roztomilá holčička proměňuje v rozkošnou mladou ženu. S adventem ale jako by ta malá holčička zase vyplula na povrch, vykoukla na mě a volala: "Mami, podívej, pořád tady jsem." A tak si letos naše dcera večer před spaním opět dala punčochu za okno, a já jsem tak dostala další šanci realizovat se tím nejkrásnějším způsobem, na který rodiče a obvykle i děti celý život vzpomínají, proměnit se v kouzelnou bytost a vložit svoji lásku ke své dceři do rukou Barborky.
A tak jsem se ve tři ráno plížila k ní do pokoje, abych jí nadělila Barborku. :-) Zašustil celofán, dcera se začala na posteli nebezpečně převalovat, ani jsem nedýchala a snad jsem i chvíli věřila, že jsem určitě neviditelná. Už to vypadalo nadějně, že se nakonec neprobudí, ale najednou otevřela jedno oko a prý: "Ahoj mami, co tady děláš?!" Nenápadně jsem všeho nechala a dělala jsem, jako že já nic. K ní do pokoje chodím ve tři ráno přece úplně běžně. :-D Objala jsem ji, řekla jsem jí, "spinkej", a odešla jsem z pokoje jako by nic.
Ráno vylezla z pelechu, obě oči ještě zalepený, a šla se podívat, co jí Barborka nadělila. Několikrát se z pokoje ozvalo "jeee, jeee". Potom přišla, objala mě a řekla, "mami, to je krásný" (vůbec jsem nepochopila, o co šlo, já s tím přece nemám nic společného), a pak se spokojeně vrátila do postele.
Tahle hra mě asi nikdy neomrzí. Má to své kouzlo. V každém z nás je stále ta malá holčička nebo malý kluk, který se čas od času probudí, vykoukne a připomene vám, jaké to bylo, když jste byli malí. Tohle je právě ten čas, kdy se do našich domovů vkrádá kouzlo přicházejících vánoc, vůně cukroví, pohádky, a kdy se ani našim teenagerům dost dobře nedaří utajit, že ve skrytu duše jsou stále dětmi. Užívám si to a jsem vděčná za to, že to můžu zažívat. Je to velký dar.
Přeji vám všem krásný barborkový den a adventní čas. Může být krásný, když se rozhodneme, že to tak bude. Všechno je na nás. Přeji nám všem, aby si to uvědomovalo stále více lidí. S láskou Iva V.
PS: Všímáte si žen se jménem Barbora? Ty, které mám ve své blízkosti já, ať už jsou to ženy nebo skoro ženy (dívky), jsou tak krásné, temperamentní a odvážné, jedním slovem jedinečné. Posílám tímto speciální pozdrav všem Bárám, krásný svátek přeji, a děkujeme za kouzlo, kterým obohacujete naše životy.
