K dohodě o mimosoudním vyrovnání se přistupuje v situaci,kdy viník nehody poskytuje poškozenému finanční kompenzaci nad rámec odškodnění z povinného ručení. Vlastně tímto způsobem poškozenému říká "promiňte, je mi to líto" penězi.
Léčí se u nás jedna pacientka, která se stala obětí autonehody, jež nezpůsobila. Podrobnosti nehody popisovat nebudu, abych zachovala její anonymitu. Pro účely mého textu to ani není důležité. Aktuálně je tři měsíce v dočasné pracovní neschopnosti, a nějaký čas se ještě do práce nebude schopná vrátit.
Pacientka není Češka, a česky mluví a rozumí jen částečně, ne úplně všemu. Nechce viníka poslat k soudu, a je tedy navrženo mimosoudní vyrovnání přes probační a mediační službu. Odtamtud mi volali, že z důvodu její hospitalizace u nás jsou nuceni s pacientkou situaci řešit na dálku, tedy telefonicky, a že vzhledem k jisté jazykové bariéře, kterou tam vnímají, si nejsou jistí, že všemu rozumí. Požádali mě, zda bych mohla v této věci pacientku provést procesem, který běží, ujistit se, že všemu rozumí, případně jí pomoct uplatnit škody z povinného ručení.
Šla jsem za onou pacientkou. Zjistila jsem, že je v procesu zcela ztracená, ale už to stihla řešit se spolubydlícími, které měly naprosto jasno v tom, že na žádné mimosoudní vyrovnání nemá přistupovat a chtít soud. Navrhované mimosoudní vyrovnání se jim zdálo nízké a byly přesvědčeny, že soud jí přiklepne vyrovnání mnohem vyšší. "Vezmi si právníka!" nabádaly ji obě hlasitě, a já vím, že to s ní myslely dobře.
Pacientka, jíž se to týkalo, tam seděla smutně jako hromádka neštěstí. "Já nechci soud. Vím, že ten řidič to neudělal schválně a je z toho nešťastný."
"Tak by ale měl s těmi penězi přitlačit. Když půjde k soudu, zaplatí určitě mnohem víc. Tak si vezmi právníka. Zeptej se ho, na co máš nárok, kolik peněz bys po něm mohla chtít." radila jí spolubydlící.
Paní jsem znovu poučila, přede mnou už to udělala pracovnice probační a mediační služby, že veškeré škody i náklady, které jí v souvislosti s nehodou vznikly, si může uplatnit z povinného ručení viníka, s čímž jí po dobu, co bude u nás hospitalizovaná, mohu pomoct. Vedle toho jí bylo nabídnuto mimosoudní vyrovnání, které s náhradou škody nesouvisí, a jsou to tedy další peníze vyplacené k náhradě škody navíc.
Držela si hlavu v dlaních a bědovala, že neví, co má dělat. Chápu, že je těžké se v takových věcech zorientovat, když člověk rozumí každému několikátému slovu, proto jsem se snažila dovysvětlit jí vše, v čem se zdálo, že tápe. Nicméně nejvíc matoucí je pro ni asi skutečnost, že snad každý, koho do případu zasvětí, jí radí, ať není hloupá, vezme si právníka a snaží se z toho takzvaně vytřískat co nejvíc peněz.
Na ní je však vidět, že ona to tak necítí. Zároveň z ní mám ale i dojem, že vyrovnání by si představovala přece jen vyšší. "Poradím se s právníkem." řekla mi.
Souhlasila jsem, ať udělá vše, co cítí, že potřebuje udělat. "Poraďte se s právníkem a až budete připravena udělat rozhodnutí či nahlásit škody na pojišťovnu, dejte mi vědět, pomohu vám s tím." řekla jsem a mířila jsem ven z pokoje. U dveří mě ale zastavil pocit, že jí mám přece jen ještě něco říct, a tak jsem se za ní vrátila.
"Každý tu situaci vidíme jinak, každý na ni máme nějaký názor, každý si o tom něco myslíme a vidíme nějaké řešení. Nikdo z nás jsme ale tu nehodu nezažili a žádný z nás není na vašem místě. Vy jediná jste tu nehodu zažila a na vás je tíha rozhodnutí. Nikdo z těch lidí, co vám radí, ač s dobrými úmysly, z vás pak to břímě špatného pocitu nebo dokonce svědomí nesejme, a proto jen vy jste v tom důležitá, a váš pocit. Na to prosím myslete. Řiďte se hlavně tím, jak to cítíte vy. Není podstatné, co si myslí ostatní a dokonce ani to, co si myslíte vy sama. Správně se můžete zachovat jen, když poslechnete své srdce, a to k nám promlouvá prostřednictvím pocitů. Zachyťte ten pocit."
"Děkuji," zašeptala a z jejích očí bylo poznat, že ji to celé velmi tíží.
