Jsme na prahu doby, kdy bude možné mít digitální dvojče, díky kterému nám umělá inteligence jasně nastíní, kudy se máme ubírat.
Digitální dvojče je virtuální kopie fyzické věci nebo nějakého procesu nebo určité služby, která využívá cloudová data k průběžnému testování a předpovídání toho, jak se ona věc nebo proces budou chovat.
Průkopníkem konceptu digitálních dvojčat byla americká kosmická agentura NASA, která řešila jak zajistit na dálku údržbu a opravu komplikovaných strojů jako byly kosmické lodě, raketoplány nebo mezinárodní kosmická stanice.
Velmi často se technologie digitálních dvojčat využívá v automobilovém průmyslu, od virtuálních modelů automobilových linek až po digitální dvojčata, na nichž se testují vlastnosti nových aut. Aktuální je to nyní v souvislosti s vývojem autonomního řízení vozidel.
Existují již digitální dvojčata celých měst. Za všechny lze uvést město Rennes v Bretani, které si nechalo vyvinout trojrozměrný digitální model "Virtual Rennes", na kterém lze simulovat různé varianty rozvoje města a získat holistický obraz dopadu každého zásadnějšího rozhodnutí o budoucí výstavbě, dopravním řešení a podobně.
Evropští vědci chtějí vytvořit virtuální dvojče planety Země, na kterém budou studovat dopady různých klimatických opatření apod.
Digitální dvojčata se využívají i ve zdravotnictví. Již dnes lze prostřednictvím senzorů, které se přilepí na lidské tělo jako náplast, monitorovat jeho puls, dýchání, tlak a tak dále. Na základě dlouhodobého sběru dat je pak možné předpovídat vývoj zdravotního stavu.
Můžeme tedy očekávat, že brzy budeme mít i my své digitální dvojče. Digitální dvojčata budou využívat kosmetické firmy, které budou schopny prostřednictvím nich nasimulovat proces našeho stárnutí, jež bude možné prostřednictvím jejich výrobků zpomalit, či firmy vyvíjející výživové doplňky, které nám namodelují, jakým směrem by se mohl náš život vyvíjet bez doplňků a jak by to mohlo být s nimi.
Do ruky pak dostaneme plán, kudy se máme ubírat. Budeme vědět, jaké jsou naše predispozice, čeho se máme vyvarovat, co máme a nemáme jíst, jaký druh cvičení máme praktikovat, jaký je náš způsob učení apod.
Přemýšlím o tom, jestli to chci. Rozumím tomu, že digitální dvojčata mají nesporně svůj význam, je-li díky nim možné nasimulovat složitý výrobní proces či předejít ničivé katastrofě. Ale že bych chtěla mít své digitální dvojče, díky kterému budu mít předem nalinkovaný život, si nejsem jistá.
Nespočívá kouzlo našeho života právě v tom, že svoji cestu objevujeme? Co důvěra v moudrost našeho těla? Odevzdáme-li svůj život do rukou umělé inteligence, o čem bude takový život? Možná by bylo dobré právě toto nasimulovat. Jestli ono by výsledkem té simulace nebylo, že to fakt nechceme. ;-)
