Pan Jakl v článku Heydrich a zkorumpovaná Evropská unie kritizoval dotační politiku a socialismus EU. Jako stoupenec jednotné Evropy a přívrženec EU musím říci, že byrokrati z Brusele se svými kvótami, direktivami a dotacemi mi taky nejsou zvlášť po chuti.
Nicméně mne na téhle věci zaujal jeden aspekt. V článku použil pan Jakl jako ilustraci mostky a snad i rozhledny v pohraničí, které byly postaveny z dotací EU a u nichž je velká cedule, "drahá jako mostek sám".
Se zbytečností stavět tyhle stavby za Evropské peníze by se dalo souhlasit. Ale ne až tak docela. Je tu totiž malý problém. Na tyhle věci se u nás nějak nechtějí najít nikdy peníze. Sice to v důsledku přinese do obcí v okolí turistický ruch a obrat podnikatelům a daně obecní správě, peníze obce ale vždy raději věnují místním hasičům nebo fotbalovému klubu než na rozhlednu. Často je to kombinováno i se lhostejností samosprávy a místních lidí. Uvedu příklad.
Z Kamenného Přívozu vede jedna z nejstarších turistických tras v Čechách, Posázavská stezka. U obce Třebsín v lese překonávala stezka rokli s potokem. Od nepaměti zde byl mostek, stál tu snad z první republiky. Před více než 10ti lety spadl. Myslíte, že jej někdo opravil? Ne. Klub českých turistů jen "operativně" přeznačil trasu tak, že cykloturisté i pěší musí jít nouzovou pěšinkou příkrým svahem a rokli dobrodružně obejít. Mostek už asi nebude nikdy. Kolik takových míst je asi v celé republice! Hádám, že tisíce.
Pointa je v tom, že ačkoliv je financování těchto mikrostaveb turistické infrastruktury z fondů EU nesystémové a v podstatě špatně, bohužel to řeší neschopnost, liknavost a malost zastupitelstev a jiných českých úředníků. Protože systematická údržba drobných staveb v krajině nás pořád odlišuje od vyspělého světa. Tohle pořád neumíme. Ještěže to zorganizuje alespoň někdo za peníze EU. Naše státní správa by se na to nezmohla nikdy.
