Žena sama na cestách...

tak dlouhu do mě musel někdo hučet, až jsem si jednoho dne sedla k notebooku a za jedné prosincové noci jsem začala psát o své velké vášni, cestování. Řeknete, že tuhle vášeň má skoro každý..chyba lávky, já ale cestuji sama...

    Jo, úplně sama a několikrát do roka..si řeknete, že jsem asi divná...nebudu přeskakovat a povím, jak to vše začalo. Tehdy u mě bydlel můj už tehdy bývalý přítel krátce po rozchodu a já řekla to neprozíravé, že nemusí spěchat s odstěhováním, že chápu, že je to náročné se hned někam odstěhovat. On to ale pochopil tak, že u mě v bytě 2+kk se mnou v mé posteli a koupelně bude bivakovat nadále klidně i několik dalších měsíců, s čím jsem se neztotožňovala. Poučena pro příště, říkám  "ven" hned :-D a ukazuji směr dveře. Pod heslem chytrému napověz hloupého trkni ( v jeho případě kopni:-) jsem se jaka vyčkávat a když už nepomáhalo nic taktního, netakntně jsem oznámila, že odjíždím na dovolenou a doufám, že až se vrátím, bude pryč. Už jsem měla pocit, že se ve vlastním bytě totiž udusím. Ano, vím, že jsem měla být drsná a zlá, ale co už. Další point pro příště.

Začala jsem shánět někoho, kdo by jel se mnou. Jak jsem následně zjistila, v určitém věku je to dost utopie. Většina mých vrstevníků (tehdy kolem 26let) buďto škudlilo každou korunu na hypotéku nebo nájemné v hlavním městě nebo byla sprostě líná a druhá skupina respondentů, kterou jsem poptala právě odložila dítě od prsu nebo stále ještě neodložila. Takže nula bodů. Tak co už, měla jsem všeho plné kecky a koupila si letenku sama pro sebe s tím, že prostě pojedu sama. Jaké bylo ale překvapení, když jsem to řekla mámě (ta se křižovala, protože pamatuješ, jak dopadly ty nebohé holky vězněné kdesi na konci světa, a to jely 2!!!!!!!) a ostatní se na mě koukali jako na zoufalce. "To tě přece nemůže vůbec bavit, ne?"ptala se kamarádka a zuřivě kroutila hlavou. "Za dva dny jsi zpátky s brekem",kontrovala jí další. Přiznávám, že to byl možná trošku hec, ale nepřipadlo mi nijak divný v dnešní době jet sama na pár dní mimo český rybníček.

Poučení číslo 1) Není karta jako karta aneb kreditka není debetka. Někdo, kdo cestoval do zahraničí a tam si zapůjčoval nějaké odrážedlo bude jistě vědět, o čem mluvím. Já čučela jak puk. Přicestovala jsem do Španělska s tím, že si tam půjčím skútr a procestuji pobřeží, budu se válet v písku u moře, cpát se mořskými plody, zmrzlinou a chytat bronz a samozřejmě škarohlídům fotit dost selfíček. Jaké bylo ale moje překvapení, když na mě špatně mluvící angličtinou paní za přepážkou v půjčovně skútrů vybafla, ať jí dám kreditku. Já jí se samozřejmým úsměvem podala svoji kartu, o které jsem byla přesvědčena, že je to přesně to, o čem paní mluví a ta si mě nepřátelským pohledem změřila, přičemž prohlásila, že to není kreditka a že mám smůlu. Po dalších pěti minutách tahanic jsem pochopila oč jde a vzdala se, že kreditku nemám, jen kartu, na které jsou všechny mé peníze :-D že by jí to mohlo stačit, ne? Budete se divit, ale nestačilo. Takže mě půjčovné vyšlo na trojnásobek. Trošku jsem se prohnula v zádech, ale co se dá dělat, za blbost se platí, ne?Pro příště to budu vědět. Poučení číslo 2) Když máš pocit, že by ses mohla cítit na cestách sama, běž do hostelu, nikoliv do hotelu, protože v hostelu nejsi sama ani na záchodě :-D. Krása hostelů je ta, že většinou bydlíte někde poblíž nebo v úplném centru města, což znamená pár kroků od všech památek. Logicky taky v centru dopravního uzlu a barů a diskoték.Hostel sám o sobě je jedna velká párty, aspoň všechny, ve kterých jsem kdy byla a že jich bylo...Trochu vystrašená z prognóz mé matky jsem si telefon i peněženku brala pro jistotu i na toaletu, kde hrozilo, že mi jedna z věci spadne do záchodové mísy, ale aspoň ji nikdo neukradne, při nejhorším se usuší,ne? Asi jsem se tvářila jako burundus, protože jsem neustále chodila někam se sluchátky.a tabletem v ruce, aby se se mnou nechtěl nejlépe nikdo bavit. Bála jsem se, že na mě spustí španělsky s mojí znalostí asi 4 slov. Výhoda hostelů je, že jsou tam všichni hrozně FRIENDLY, takže pokud zrovna hostel neoplývá kulečníkovým stolem, tak tam hraje buď živá nebo reprodukovaná hudba, nebo se tam tančí nebo je tam happy hour každý den na drinky a čerstvě uvařenou paellu za 3eura každý večer. Míchaný drink se silou koně za 2eura nebo zadarmo, do toho zatláskat břicho, aby druhý den člověk neměl motáka místo kamaráda a už se tančilo. Takže za mě dobrý.Poučení číslo 3) -slibuju, že pro dnešek už poslední-stáhněte si offline mapy a ideálně si pořidte bezdrátová sluchátka, pokud se chystáte se někam drápat na skutru nebo na kole.Ono držet v jedné ruce řidítka, v druhé mobil, koukat před sebe a zároveň do telefonu, kde odbočit, u toho někoho nepřejet ani se nevyklopit sama, je dost nadlidský úkon. A poté, když se to nejvíc hodí ještě můžou dojít v telefonu dat nebo budete mimo GPS.Offlinová navigace SYGIC je můj nejlepší kámoš. Sice nemluví jako ta Máňa v českým googlu, ale to mi vůbec neva, aspoň jede furt. Jo a doporučuji si dát na předloktí držák na telefon na běhání, pokud nemáte držák na postrkovadle. Jako správná žena zvládám samozřejmě hodně, i si po cestě namalovat pusu, ale držet x palcový telefon o velikosti půlky ping pongové pálky a říditko v jedné ruce je fakt challenge. A o tom, jak mi došel benzín radši přiště ju....ale byla to skvělá dovolená, proto mě to neodradilo a jezdím takto už dobrých 6 let...