Když cestuješ s chlapem…vol.1

Tak jsem se rozhodla pro pobavení popsat zážitky z cestování s mým mužem, někoho možná pobaví, někoho pobouří, ale nic jsem si nevymyslela, ani obzvlášť nijak nepřikrášlila. Možná trošku :-)

Aby bylo jasno hned na začátek, nejsem žádná feministka ani jakkoliv neupřednostňuji stejné pohlaví, jakého jsem, aby nedošlo k nedorozumění. Tento článek pouze popisuje patálie, které se mi staly při cestování s mým mužem po Evropě.

Abych osvětlila, jak můj muž vypadá. Je vyšší než já, má ramena jako stěhovák, je chlupatý jako polární medvěd a má pravidelné udržované vousy po celém obličeji a má modré oči. Abych byla „objektivní“, připomíná mi zmenšenou verzi českého Thora alias dřevorubec, chybí mu ten australský akcent a věčný úsměv, protože je to Čech. 

Bohužel od malička nebyl vychováván ve stanu u rybníka, v polorozpadlém karavanu nebo v bojových podmínkách jako já, takže ho spousta věcí rozhází. Tím nechci říct, že je princezna na hrášku ale….asi na nás nemůže být snad víc vidět kontrast výchovy a podmínek života, což považuji minimálně za osvěžující.

„Kam letos pojedeme na dovolenou?“ ptám se.

„Do Rakouska k jezerům?“odpovídá otázkou jako vždy.

„To se mě ptáš, nebo navrhuješ?“

„A ty tam snad nechceš?“

„To budeme celý týden na jednom místě? Nechtěl bys vidět i něco jinýho než rakouský jezera?“

„Co jako?“

„Co třeba jet na pár dní do Rakouska a pak se podívat do Itálie, kde jsi nikdy nebyl?“

„Tak jo.“

 Chyba číslo 1

Když řekne Rakousko, myslí Rakousko.

Chyba číslo 2

Myslet ja jeho dobro viz ty jsi tam ještě nebyl, tak to logicky pro tebe bude super, ne?

Pokud by jinam než do Rakouska chtěl, určitě by to sám navrhl, ale český Thor nechtěl jinam.

Chyba číslo 3

Očekávat, že Thor bude radostí skákat a mávat ušima jak Dumbo, když ho vleču přes němý odpor někam, kam vůbec nechtěl, je bláhové. O to víc je bláhové ho motivovat k pozitivní reakci.

„A kde tam budeme spát?“ ptám se

„Pojedeme pod stan,“ říká on s kamenným obličejem.

„Cože?“ vyprsknu pobaveně smíchy. Představa, jak se Thor po čtyřech drápe po ráno rozbitej jak cikánský hračky ze stanu a nadává mi samozřejmě přijde velmi zábavná, ale zase riskovat celodenní „positivní“ naladění jsem nehodlala.

„No pod stan, nevíš, co je stan?“

„Vím, co je stan, ale ty nikdy nejezdíš pod stan.“

„Tak bychom to právě mohli zkusit.“

O naší dovolené poměrně dlouho nepadlo ani slovo, takže jsem očekávala, že akce stan byl nějaký fór, který jen tak plácnul a nemyslel vážně. O to víc mě překvapilo, když při míjení Decathlonu přibrzdil a suše mi oznámil, že potřebujeme nafukovací matrace do stanu. Chvíli jsem přemýšlela, zda se chystá na nějakou disciplínu ala Aladin po mokré trávě po zahradě nebo co s nima má za lubem a přes můj stupidní nechápavý výraz mu pravděpodobně došlo, že nechápu, na co bychom je měli kupovat.

„No pod ten stan ne?“

„Aha, tys to myslel vážně?“

Chyba číslo 4

Neberu ho vážně. Normálně ano, ale jít spát pod stan mi přišlo podobně pravděpodobný jako by řekl, že nám zaplatil cestu na Měsíc. Tak pardon, že jsem tomu nevěřila.

„Ano, myslel.“

Čtyři dny před odjezdem a stále no show. Žádný spacák, žádný sbalený batoh, žádné pohorky. Tak jsem pojala podezření, že to byl joke a byla jsem v klidu. Dokud mi nepřeposlal sms z Husky, že tam má spacák, troje funkční ponožky a spoďáry. Trošku jsem se vyděsila. Oprávněně.

Spacák i fusakle jsem vyzvedla. Podivovala jsem se, na co má ty fusakle a obzvlášť trencle, zda budou protiskluzový na těch ostrých šutrech nebo co to má mít za funkci, ale budiž. Ovšem večer jsem doma málem učůrnula do matrace.

Přijdu do ložnice a Thor nasoukaný do zeleného dvojbarevného spacáku připomínajícího obří housenku se snaží zapnout spacák v třicetistupňovém vedru a je rudej jak rak.

„Co to děláš proboha? Vypadáš jako obří housenka běláska zeleného.“

„Nacvičuju nalezení do spacáku, chceš se přidat?“, huhlal až si zakryl i hlavu. Musela jsem ho vyfotit a poslat všem kamarádkám před spaním na pobavení. Nad fotkou nadšeně pískaly a všechny se sborem ptaly, proč leží na peřinách ve spacáku, zda oproti Praze u nás mrzne. Odpověděla jsem suše, že Thor trénuje spaní ve spacáku, že si to nepamatuje, od 6 let pod stanem ani ve spacáku nespal a chce to mít autentické. Jedna kamarádka poznamenala, že to budu mít těžké. Ani nevěděla, jak blízko je pravdy :-D

Stan jsme si půjčili od kamarádky a těšila jsem se, jak budu natáčet vtipné video pro pobavení všech kamarádek, jak se bude vztekat u skládání 2second stanu z Dekáče. Bohužel si chytraček nastudoval návod předem a když mě uviděl, jak se potutelně schovávám za strom, abych jeho počínání natočila, tak se arogantně a vítězoslavně šklebil. Video jsem vymazala.

Měli jsme narvané auto. Rozuměj mám combi ve velikosti oktávky, tudíž kufr malý rozhodně není. Vzala jsem Thorovi všechny léky na zkažený žaludek, nadýmání, trávení, náplasti, ibuprofen, cokoliv, co by mohlo znepříjemnit idylickou dovolenou. Dokonce jsem jako správná ženuška vzala i kovové příbory, ať jíme kultivovaně, skládací stoleček a trekingové hůlky na výšlapy. Trošku jsem se bála akorát toho, zda mě s těma hůlkama spíš nepřizabije nebo nepropíchne, až se bude drápat do kopce. Tak jsme vyrazili na cestu. Plné auto, plni očekávání, bez plánu, kde budeme spát, alespoň já plna nadšení, že zažijeme něco velkolepého.