abrakadabra a romantika je pryč...aneb co se s námi stalo?

čím to je, že nejsme téměř vůbec romantičtí? Je to tím, že žijeme v konzumní společnosti, kdy z práce letíme domů, domácnost, krása těla v tělocvičně, práce po večerech a závěr večera je únava  na gauči? Nebo kde je pravda?

Když jsem byla teenager, psávala jsem si deníček. Z časopisu Bravo dívka nebo Top dívka jsem si spolu se spolužačkami kamarádkami vystřihovala fotky zamilovaných, vypisovala testy ve stylu má mě rád, nemá mě rád, básničky a lepila vylisované kytky. Dnes na to vzpomínám s úsměvem a tento deníček v tvrdých deskách mám stále schovaný jako vzpomínku.

Je to nějakou dobu, co jsem měla rande. Žijeme v uspěchané době, kdy se nedá téměř nikde zaparkovat, proto je běžné, že objedete blok desetkrát, než konečně zaparkujete a poté běžíte do kina či divadla s jazykem na vestě, aspoň tedy já :-D

Přiběhla jsem těsně před začátkem představení a bezmyšlenkovitě ze sebe shodila zimní kabát a hned hledala nejbližší věšák. Moje rande na mě šokovaně koukalo s otevřenou pusou, co jsem to za barbara ženu, která si nenechá sundat kabát. Já zas nepochopila, proč na mě tak zírá a tváří se šokovaně. Chvíli jsem nad tím přemýšlela. Kdy naposledy se mi stalo, že mi někdo pomohl z kabátu, otevřel dveře při vystupování z auta, odsunul židli, když jsem si sedala v restauraci nebo něco podobného? Už si to ani nepamatuji. A jelikož si toto nepamatuji, tak jsem se přizpůsobila. Přizpůsobila jsem se tomu, že na romantiku a galantnost není v mém životě místo, protože musí být oboustranná.

Co je ale vlastně romantika? Kytka jednou za měsíc jako překvapení? Večeři při svíčkách? Vyznání?

Romantika nemusí být velké gesto, nemusí být trapná. Co třeba jen lívanec k snídani ve tvaru srdce, stání na Karlově mostě v objetí a společné koukání na krásy Prahy? A nebo co třeba papírky se vzkazy nebo dopisy? Když jsem byla na střední škole, kamarádka randila s klukem, který když odjela na prázdniny, psal dopisy, protože mu chyběla. Přišlo mi to strašně romantické, možná v té době trochu uhozené, ale roztomilé.

Nemáme na to v dnešní době čas? Ee, jen jsme zapomněli na to, že nejen na střední škole si člověk může dovolit projevovat city a není to o čase a uspěchané době.

I kdyby to měly být jen občasné nalepovací lístky na lednici se vzkazem...vzkaz na polštáři, lívanec ve tvaru srdce nebo nečekaná večeře při svíčkách. Vždyť Oldřich Nový ve filmu Kristián, komu by se to nelíbilo? Kdo nemá rád romantické černobílé filmy?