Slova pana Jiřího Suchého, která tam pronesl, jsou jakousi kvintesencí shromáždění lidí na Václavském náměstí dne 30.10.2022 odpoledne.
Bylo nám dobře. Komunisté šli tam, kam dějinně patří, dokonce už ani neotravují svou přítomností v Parlamentu České republiky. Z hraničních oblastí zmizely dráty a ostrostřelci, takže není problém si zajet do Vídně na sachr a kafe nebo se potulovat jen tak po hranicích s Bavorskem a sbírat třeba houby nebo ostružiny.
V obchodech je k dostání zboží, o němž se nám před cca 33 lety ani nesnilo, máme stejné iPhony jako lidé v USA nebo Británii, stejně jako značky auta a třeba i hotely na plážích kdesi v Itálii či v Dominikánské republice.
Naše vesnice a města jsou krásně opravené, plné občanské vybavenosti, vlídných kaváren a dobrých restaurací. V knihkupectví najde každý to, co mu vyhovuje a co chce číst, stejně je to i s hudbou a třeba i svobodou projevu, kdy nikdo nikoho za názor nešikanuje.
Zvykli jsme si a je to dobře. A teď se cosi zadrhává. Bude nám hůře než před rokem. Za teplo a světlo zaplatíme více než loni a to podstatně. Budeme se muset uskrovnit a možná nenakupovat toho tolik, třeba jen přesně to, co dokážeme sníst. Možná si budeme muset odříct dovolenou příští rok a zůstat doma.
A proto možná ta slova pana Suchého: "Zkusme bejt stateční". Ono nás to bude asi všechny trochu bolet, ale určitě méně než ty, na které každou noc padají necílené bomby, kteří nemají plyn ani elektřinu, aby si ohřáli jídlo anebo se vysprchovali po celodenní šichtě. Ty, kteří místo domů mají jen hromadu sutin, ty, kteří už se nikdy nepotkají s těmi, které milovali a kteří byli součástí jejich životů.
Opravdu je to tak těžké, být statečný v České republice?
Psáno pro www.blogosfera.cz
