O euthanasii pořád dokola a navždy.
Úvodem je nutné zdůraznit, že paní Bošková nepléduje pro ani proti euthanasii, ale snaží se do české legislativy implementovat zkušenosti z jedné země Beneluxu, kde jsou s touto problematikou nejdál. Doporučuji její článek přečíst.
Abychom mohli o tomto vysoce citlivém tématu vůbec hovořit, je třeba přesné definice, co je a co není euthanasie, neboť mezi laiky je v určitých pojmech zmatek a neporozumění. Euthanasie JE: dobrovolné vyjádření pacienta, že chce ukončit předčasně svůj život a lékař tuto žádost aktivně vyplní. Naopak, euthanasie NENÍ aktivní vybíjení nemocných, kteří nejsou schopni vyjádřit svůj názor /dělo se masově v Německu v 30. a 40. letech 20. století/. Euthanasie NENÍ odpojení pacienta od respirátoru /chybí jeho žádost/. Euthanasie rovněž NENÍ vzájemná dohoda mezi lékařem a pacientem o nenasazení další léčby, která by neúměrně prodlužovala jeho utrpení v situaci, kdy je stav beznadějný. Euthanasií rovněž NENÍ tzv. asistovaná sebevražda, kdy lékař sice připraví zařízení se smrtící látkou, ale pacient je ten, kdo zmáčkne knoflík.
Problém euthanasie se objevil zhruba v polovině minulého století a to výlučně v rozvinutých zemích. Medicína dokázala prodlužovat lidský život tím, že léčila a vyléčila řadu chorob, které dříve zabíjely i mladé jedince. Došlo k výraznému posunu délky života, což sebou neslo zvýšený podíl starých lidí v populaci. Vyléčení či dlouhodobé léčení zhoubné nemoci znamenalo, že se nemoc mohla časem vrátit a to u pacienta, který jí byl poznamenán a jeho životní standard byl z předchozího léčení snížen. Opakování léčby (třeba chemoterapie), již bylo provázeno daleko větším nepohodlím a pacient, i když přežil, ztratil to, čemu se říká kvalita života.
Euthanasie se začala rozvíjet zejména v zemích Beneluxu. Zpočátku se tak dělo "divokým" způsobem, kdy lékaři, kteří ji provedli, se sami nahlásili na policii a nebyli za tento čin potrestáni (či jen velmi formálně). Proto byla ustanovena tzv. Rotterdamská kritéria, kde v 5 bodech byla stanovena přesná pravidla:
1. Pacient musí být kompetentní a žádost musí být dobrovolná a úmyslná
2. Pacientova žádost musí být dobře uvážená, jasná a opakovaná
3. Pacient musí nesnesitelně trpět (ne nutně fysicky) a euthanasie musí být poslední možností. Jiné možnosti ulehčení byly již vyzkoušeny a ukázaly se jako neefektivní
4. Euthanasii musí provést jedině lékař
5. Lékař musí vše konsultovat s jiným kolegou, který má ohledně euthanasie zkušenosti.
V Holandsku v roce 1991 byla ustanovena tzv. Remmelinkova komise, která měla prozkoumat všechna úmrtí z tohoto roku. Komise dospěla k závěru, že ze 128 786 úmrtí za tento rok byla provedena euthanasie u 1,8% zemřelých, 0,3% zemřelo cestou asistované sebevraždy a u 0,8% /zhruba 1000 lidí/ nebylo možné doložit specifickou žádost o ukončení života.
Zastavme se u poslední skupiny 1000 lidí. Jejich smrt byla provedena "without explicit request" /bez specifické žádosti/. Byli to většinou pacienti, kteří nebyli schopni artikulovat, ale byli živí. Tito lidé byli zbaveni života, protože se lékař domníval a poté rozhodl, že jejich život již není hoden dalšího pokračování. Kdo dal lékařům v Holandsku právo takto rozhodnout? Kdo jim dal onu moc nad životem a smrtí člověka? Potřebujeme další doklady o existenci "kluzkého svahu", tedy situace, kdy poprvé lékař provede euthanasii mimo uvedená kritéria? Poprvé to nejspíše problém je, podruhé menší, podesáté jde o rutinu.
Carl Gustav Jung napsal významnou větu: "Člověk ví, nebo si spíše myslí, že ví, jak je to s druhým a co je mu ku prospěchu.To ani tak nesouvisí se suverénním opomíjením druhého jako s tichým předpokladem, že všichni jsou stejní".
Země Beneluxu ušly od od té doby kus cesty: Života jsou zbavování lidé, bez výše uvedené specifické žádosti, život ukončují ti, kteří se cítí "unaveni životem" (tedy somaticky zdrávi), o euthanasii mohou požádat již i nezletilé děti (zde se souhlasem rodičů).
Jaké jsou nejčastější důvody zastánců euthanasie? Krátce shrnuto: strach z dlouhého umírání, strach z příliš dlouhého života, strach z degradace lidské osobnosti vlivem nemoci, strach z úplné závislosti na jiných, strach ze ztráty kontroly nad sebou a v neposlední řadě i strach, že se jedinec stane zátěží finanční, psychickou i sociální.
Trochu to rozvedeme: Život je mým majetkem. Pokud již nejsem schopen se z něj těšit, mám právo ho ukončit. Dnešní doba, která preferuje hedonismus, k tomu v podstatě vyzývá. Život již není brán jako cesta od zrození, přes radosti a strasti ke konečné rekapitulaci na smrtelné posteli a poslední tah štětcem na obrazu svého života, ale jako směs navzájem nenavazujících a vyhledávaných požitků. Pokud se ony požitky nedostavují, pokud onen stroj s názvem život začne jevit poruchy, je třeba jej odstavit. .
Jaké jsou naopak argumenty proti euthanasii? Je to již výše zmíněný postoj k životu. 2/3 až 3/4 holandských pacientů žádají o provedení euthanasie nikoli z důvodů fysického strádání (to moderní medicína umí řešit), ale z důvodů útrap emocionálních, sociálních a spirituálních. Pacient se cítí opuštěn, protože jeho partner je třeba po smrti, jeho děti a vnuci jej nenavštěvují, neboť obraz starého nemohoucího člověka přece do "happy" života nepatří. Euthanasie vysílá do společnosti nesprávný signál o smyslu lidského bytí. Je to ten výše uvedený porouchaný stroj. Nikdy však nebude jen soukromou záležitostí nemocného a lékaře. Její instituonalizace zavádí do praxe poznání, že cena lidského života spočívá v jeho výkonnosti, úspěšnosti. Zcela pomíjí, že lidský život může mít různou podobu, tedy i tu, kterou většinová společnost považuje za méněhodnotnou. Po zkušenostech z Beneluxu není daleko představa, že starým lidem může být podsouváno, že jejich léčba je drahá (což je pravda), že tyto peníze mohou být použity "perspektivněji". Že třeba jejich byt či dům, v kterém prožili svůj život by přece lépe užili mladí s dětmi. Může to dospět i tak daleko, že třeba 90letý zdravý člověku bude muset obhajovat své právo na život. Že je to nesmysl? To si mysleli i nemocní v Německu (tedy vysoce vyspělém národě), a přesto byli násilně usmrcováni třeba epileptici.
Euthanasii by měl provádět lékař. Ať si každý sám pro sebe odpoví, co si v skrytu duše bude myslet o někom, kdo se bude starat mnoho let o vašeho nemocného rodiče a poté - samozřejmě za splnění všech kautel - mu vstříkne do žíly smrtící látku. Bude vaše důvěra v tohoto lékaře stále neotřesitelná? A proč by měl tuto činnost provádět lékař? Poměrně zásadním argumentem je to, že je rozdíl, jestli zabíjí lékař nebo nemoc.
Nemocný člověk v rodinném kruhu nemusí vždy znamenat jen nutnou zátěž. Je zajímavé, že v rodině, kde je třeba vážně nemocné dítě a sourozenec, panuje k věci zcela odlišný postoj, než tam, kde jsou všichni zdrávi. Ti zdraví se z péče o nemocného naučí vnímat život daleko komplexněji, tedy nejen jako povrchní bazar příjemností, ale i vědomí, že existuje cosi, co je zcela odlišné, přejímají část utrpení svého bližního a nepochybně duševně rostou.
V naší republice díky MUDr. Svatošové existuje stále sílící hospicové hnutí, tedy zřizování institucí, kde člověk, o kterého se rodina z různých důvodů nemůže starat, je subjektem péče, zajišťující důstojné podmínky konce života, dostačující léčbu proti bolesti. Vzhledem k tomu, že cca 75% našich občanů umírá ve státních zařízeních a současně 80% si to nepřeje a chce zemřít doma, jsou hospice s možností celodenní přítomnosti člena rodiny solidním argumentem, proč nepovažovat euthanasii za "dobrou smrt", tedy násilný způsob ukončení lidského života.
Úplně na závěr: Čeští lékaři jsou v drtivé většině proti jakýmkoliv zákonům, které by legalizovaly euthanasii, což potvrdila prestižní konference v Praze. V současnosti je provedení euthanasie trestným činem vraždy. České zdravotnictví se potýká s celou řadou problémů. Zavedení zákona o euthanasii přinese jistě mnohé další, které budou pro českou populaci závažnější.
Použité prameny:
Helena Haškovcová: Lékařská etika, Galén, rok vydání 2002
Ptáček-Bartůněk: Euthanasie - pro a proti, Grada, rok vydání 2012
Marek Vácha: Místo, na kterém stojíš, je posvátná země, Cesta, rok vydání 2012
Tomáš Vodvářka
Maratón - povídka na neděli
Už viděl cíl. Za páskou stáli ti, kteří jej znali, které znal on a kteří jej vítali s nadšením jako dávno ztraceného syna. Schválně zpomalil, jako by už vůbec nebyl důležitý faktor času.
Tomáš Vodvářka
Platby u lékaře jako never ending story
Nedávno se v médiích opět objevil článek o tom, že někteří lékaři vybírají peníze za ošetření pacienta, aniž by na to měli právo. Jako vždy, diskuse "znalců" obsahuje řadu mýtů, nepravd a dokonce i invektiv. Jako to tedy je?
Tomáš Vodvářka
Tak Lipavský je ....
Jen málokdo je nejspíše překvapen. Příznivci ANO vědí, že pro ostré slovo jeho předseda nejde daleko, nejspíše jim to i imponuje. Odpůrci to vědí taky a nejspíše i proto jsou jeho nevoliči.
Tomáš Vodvářka
Tak báťušku nám odkrouhla síájej
V choré mysli se urodí ledasco. Někdo se prohlásí Napoleonem, druhý má mozek z Pluta, třetí si je jistý, že po něm jdou. A mnoho dalších slouží buď k obveselení nebo jako subjekt vlídné lékařské péče v příslušném zařízení.
Tomáš Vodvářka
Co jiného mohl Putin dělat?
V den 2 let trvání ruské "speciální vojenské operace" jsem napsal článek, týkající se tématu.Byl jsem upozorněn, že je nutné některé čtenáře ujistit, že jde o ironii. Dnešní je bez její špetky
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Srovnání průzkumů: Lidovcům umřeli voliči, Konečná v eurovolbách sráží ANO
Volební modely českých agentur, srovnané redakcí iDNES.cz za celý rok, mají jasno. Hnutí ANO si od...
Bitvu o zlato sleduje plný Staromák. Fanoušci kolabují, policie řeší konflikty
Česko v neděli zažívá hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Útočník v metru ve francouzském Lyonu zranil nožem čtyři lidi
Čtyři lidé v neděli odpoledne utrpěli zranění po útoku nožem v metru ve městě Lyon ve...
ANALÝZA: Boj s korupční chobotnicí. Kyjev vede dvě války, s Rusy a úplatky
Premium Na frontě je jasným nepřítelem Rusko, v Kyjevě úplatkářství. Ukrajinské vedení se tak chtě nechtě...
Programátoři z Úřadu práce. Kvalifikaci změnilo 15 tisíc lidí, chválí si jeho šéf
Zvýšit svou kvalifikaci nebo se naučit úplně nový obor. Úřad práce má projekt za více než 5 miliard...
Rozdáváme tělové mléko Kind od Mádara ZDARMA
Kosmetiku Mádara určitě od nás už znáte – potkat jste je mohli veletrhu FOR KIDS v Praze nebo také v nedávném v uživatelském testování, kde jsme...
- Počet článků 986
- Celková karma 33,67
- Průměrná čtenost 2528x
Seznam rubrik
Oblíbené články
Oblíbené blogy
- L.A.Sulovská
- Vladimír Gottwald
- Jan Pražák
- Lubomír Stejskal
Oblíbené knihy
- Johnson: Dějiny 20. století
- Noa Tishby: Izrael, země, které nikdo nerozumí
Co právě poslouchám
- Phil Collins
- Pink Floyd
Oblíbené stránky
- www.blogosfera.cz