Bude třeba udělat pořádek. Jsou to už třetí volby za sebou, kdy ANO/Babiš (neboť Babiš je ANO a ANO je Babiš), prohrálo. Vzdor všemu, co předcházelo presidentské volbě.
Historie si bude pamatovat, že 4. český president a druhý, zvolený přímou volbou, dostal doposud největší počet hlasů. Vítěz bere o necelý milión hlasů více, účast voličů je 70,25%, což je do značné míry pro pamětníky dejá vu. Podobná atmosféra panovala v naší zemi na počátku 90. let minulého století.
Budeme v následujících dnech svědky různých rozborů politologů, sociologů a dalších, kteří budou analyzovat výsledky. Nicméně - vedle toho, že vyhrál Petr Pavel je mnohem podstatnější to, že prohrál Andrej Babiš. Pan Babiš dokázal cosi, co se podaří málokomu. Svým postojem, svými projevy atd. vybudil řadu těch, kteří normálně k volbám nechodí. Extrémní až extrémistické postoje k válce na Ukrajině, neustálé opakování zájmena já a od samého počátku silně konfrontační postoj vůči svým oponentům nejspíše otrávil řadu těch, kterým jsou volby celkem volné.
I tisková konference po druhé volbě, kdy si pan Babiš tak trochu pletl volby parlamentní a presidentské, kde stejně jako neblahé paměti pan Paroubek neustále poukazoval na nějaká procenta či počet hlasů pro něj (mylně či možná nemylně přičítané hnutí ANO), svědčily pro jisté vykolejení pana Babiše. Vedle přiznání porážky a gratulace zazněly opět staré fráze o vládním kandidátovi, útoků zlých médií vůči němu a napomínání moderátorů diskusí, s nimiž se nechce bavit.
Nepomohla astrologie, nepomohl mediální mág Mára a dokonce ani Pražské jezulátko, tísnicí se v jeho kapse. Nepomohl ani Aleš Juchelka, bývalý moderátor Medúzy, ani další jedinci, vísící na rtech svého guru. Nepomohl ani Miloš Zeman, který s podobným stylem uspěl před 5 respektive 10 lety, který mu vyslovil podporu.
Pan Babiš by měl projít hlubokou sebereflexí. Opakovaně narazil na svůj strop, který už zjevně není schopen přeskočit. Je čím dál více zjevné, že většině voličů už jeho pokrm nechutná a že ho má plné zuby.
Ideálně by měl znovu zajít do kostela. Ne tam, kde "praktikuje mši kardinál Graubner". Třeba tam, kde je to pravé Pražské jezulátko a tam v klidu meditovat nad sebou a svými činy.
A poté se potichu vytratit z české politické scény.
Psáno pro www.blogosfera.cz
