Většina lidí asi zná ten název. Fiesta. Ve Španělsku je to označení svátku. Také první román slavného Ernsta Hemingwaye. Byl jsem tam a viděl. A přidávám pár fotek s vědomím, že nemohou obsáhnout ducha té slávy.
Na Camino de Santiago se poutníkům tu a tam stane, že narazí na cosi jedinečného, co se už nikdy nezopakuje. Blížil jsem se k městu Aviles a potkal mladou slečnu, která mi španělsky cosi zásadního sdělovala. Z její řeči jsem porozuměl jedinému slovu "fiesta". Další slovní vodopád byl vzhledem k mé neznalosti španělštiny bezvýznamný. Považoval jsem její sdělení za jakousi reklamu, pro mne zbytnou, třeba jen snahu, abych se zastavil a utratil v městě nějaké to euro. Když jsem míjel centrum města (dost se jim vyhýbám, mám radší klid a méně lidí), uslyšel jsem břesknou hudbu s bubnováním. Zvědavost zvítězila nad nechutí. A udělal jsem dobře.
Aviles slavilo po 3 letech fiestu (covidová pauza, jak jistě všichni chápou). O to byla stávající slavost pompéznější, prakticky celé město bylo zaplněno stoly, kde se scházely rodiny, sousedé, aby spolu pojedli, popili místní cider a hlavně poklábosili. Všichni měli radost, hrála hudba, tančilo se.
Byl jsem tam cizí, nepatřičný, poutník, který jde náhodou kolem. A přesto jsem vděčný za tuhle příležiost vidět tu jednu z mnoha autentických tváří Španělska. Všichni měli radost a bavili se. Proč?
Protože je fiesta.
Stoly s ubrusy barev kraje. A byly všude, někdy dlouhé i několik stovek metrů, plné ulice a náměstí.
Tady se ještě čeká. Některé stoly byly označeny názvem ulice, jiné jménem rodiny. Všichni své místo našli.
Na slavnost je třeba se připravit. Prodavači klobouků a šátků byli všude.
Kšefty šly opravdu dobře.
K vidění dobroty, které hladový poutník pozoroval o cosi déle, než ti ostatní.
Jak říkám, bylo to leckdy k sežrání.
Slavili i ti, kteří už toho zažili nejspíše hodně.
Někteří ke slavnosti přibrali pro sichr i mámu
Mít na sobě místní kroj dává celé akci ten správný ráz.
A samozřejmě hudba. Hlasitá, břeskná
Žestě a za nimi bubny.
Některé byly i patřičně vyzdobené. A slyšet na velikou dálku.
Někteří to pozorovali tak trochu podezřívavě. Asi vědí své...
Jiní už to nevydrželi a pustili se do jídla
No, nabídněte si, přátelé.
Tu dobrou krmi je třeba spláchnout ciderem. A nalít jej není jen tak. To chce fortel.
Takže se uváže šátek taťkovi a jde se slavit.
