Dne 26.9.2023 v brzkých ranních hodinách byla dokončena sbírka 100 miliónů korun na léčbu malého chlapce, která má velkou šanci jej vrátit do normálního života
Nepamatuji si, kdy naposledy se celou společností převalila taková obrovská vlna solidarity s osudem malého chlapce, kterému osud dopřál těžký začátek života. Každý, kdo má malé dítě, chápe jeho rodiče a jejich bezmoc, kterou museli zažívat od samého začátku jeho narození dnes a denně.
Díky moderním technologiím se o osudu chlapce dozvěděla řada lidí a byla založena sbírka na portálu Donio.cz, kde je možné nalézt řadu našich spoluobčanů, kteří nemají to štěstí normálně žít, Jelikož má Martínek velmi vzácné onemocnění, jež je však léčitelné a vyléčitelné, na jeho léčbu se začalo vybírat od 11.9.2023 po stokorunách, aby za 15 dní byla částka na kontě. Dárců je evidováno zhruba 215 000.
Z celého příběhu je možné vyvodit několik závěrů.
1. Ten nejdůležitější je nutno uvést na prvním místě. Češi jsou milosrdní, empatičtí a laskaví. Mají soucit se svým bližním a jsou pro to schopni něco udělat. Jako ten biblický Samaritán, který neváhá poskytnout zcela neznámému člověku v nouzi pomoc a přístřeší, aby nezemřel. A nic za to nepožaduje, naopak dá ošetřovatelům dostatek na péči o něj. Celý případ "Martínek" rezonuje s tímto příběhem z Nového zákona.
2. Přes všechny názorové rozdíly, půtky, osočování a faktické rozdělení národa a hlubokých příkopů jsme schopni se semknout a aspoň na chvíli na všechno uvedené zapomenout a pomoci. O to více, že rodinu malého Martínka neznáme. A přesto věříme. Češi jsou často uváděni jako ateistický národ, který je bezbožný, zahleděný jen do sebe. Případ malého chlapce tuto mantru vyvrací z kořenů. Protože ti, co poslali, prostě věří, že jejich pomoc nepřijde nazmar, že pomůže. A za svou pomoc nechtějí světskou slávu, plácání po ramenou, jací jsou kabrňáci. To je archetyp víry, osekané od všelijakých barokních serepetiček, její pravá podstata. A Češi v této zkoušce obstáli na výbornou.
3. Je nutné naslouchat i dalším názorům. Jestli taková sbírka má nějaký smysl. Z hlediska vyššího principu mravního samozřejmě ano. V jiné zemi, a to i v některé z evropských, by se nejspíše neuskutečnila a pokud ano, stěží by se vybrala astronomická částka. Jsou však naprosto legitimní názory ve smyslu co dále. Jistě se objeví řada podobných nemocí a je možné, že se už tolik peněz nesejde. Jsme rozvinutá země s obrovským potenciálem, kde by podobné případy měly řešit instituce k tomu určené a nikoli veřejnost, jakkoli ji to stmeluje. Jistě můžeme počítat, kolik by se toho mohlo za ty peníze pořídit pro jiné děti s hendikepem, což někteří v diskusích barvitě popsali. Společnost by však měla mít vyčleněny peníze i pro tyto případy, které se vymykají běžným nemocem. Zdroje jistě jsou, pokud by státní dohled lépe monitoroval různé "zakázky", které i v těchto dnech řeší v rámci kauzy nemocnice Na Bulovce. Případ Martínek by mohl odstartovat všeobecnou diskusi o roli státu a zdravotních pojišťoven v podobných situacích.
Dnes bychom však měli slavit. Za 15 dní se vybralo na bohulibý účel 100.000.000,- Kč. Složili jsme maturitu z lidskosti a soucitu s bližním. Můžeme být na sebe hrdí. A malému Martínkovi držet pěsti, aby to vše zvládl a mohl si jako ostatní děti v klidu hrát na pískovišti před domem.
Psáno pro www.blogosfera.cz
