Ten, kdo to šel, už ví. Ten, kdo nešel, nejspíše jen tuší. Ten, kdo se chystá, možná ocení. Cesta je cíl. Vyčistit si hlavu a srdce a dozvědět se cosi o sobě samém. (délka blogu 300 km)
Nebyl jsem tady poprvé. Před sedmi lety jsem došel do Santiaga de Compostella v Galicii se svou tehdy 18letou dcerou a o cestě jsem napsal svůj v pořadí druhý blog./zde/. Tehdy jsme šli Camino norte - tedy severní cestou, kde člověk potká za den třeba jen dva tři lidi. Od doby Hérakleita víme, že nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky. Pro sichr jsem proto místo dcery šel s kamarádem Janem a tzv. Camino portugese z přístavu Porto.
Těch 13 dní na téměř 300 kilometrů dlouhé cestě je příležitostí, jak lze i v uspěchaném světě najít kousek klidu, prostor pro meditaci a uspořádání věcí svých, na které člověk jindy nemá čas a nejspíše ani náladu. Na cestě se navíc potká jen s dobrými lidmi, protože zlí lidé se na cestě nevyskytují. Místní jsou usměvaví a ochotní pomoci. Nikdo se nemračí.
Už asi nenajdete mystické zážitky Paula de Coelho z jeho knihy Poutník, ale třeba Margharetu z Itálie, která má po těžké nehodě nohy plné drátů a před další operací potřebuje posílit. Nebo jiného, který jde do Santiaga jako prosebník za uzdravení své ženy. A uvědomíte si, že v každé zemi na světě jsou lidé stejní jako vy, se svými radostmi a potížemi. Že je úplně jedno, jestli jste Čech, Brazilec nebo Uganďan. Na Caminu neexistují lidé lepší a horší. Všichni jsou v danou chvíli poutníky. Poutníky na cestě, která je jedinečná, pokaždé jiná, pro každého jiná a přesto spojující.
Tak pojďte.
Tady to všechno začíná. Katedrála Sé v Porto. Zvenku nic moc, vevnitř tajemná a plná zákoutí. Ale o Porto zase jindy. Je třeba vzít na záda svůj batoh a jít
Nad řekou Douro se klene Most Ludvíka I. To nahoře je metro, to před námi první kilometr poutě
Po celou dobu na námi bdí Všemohoucí a pro sichr i značkaři. Zabloudit proto nelze.
Jen malý kousek za Porto a už je člověk v nádherné krajině, která se za staletí mění jen málo.
Cesta je plná vůní a pastvy pro oči
A taky plná žádoucího stínu
Naše svatební květina kala je tady v podstatě plevelná rostlina
Alej v Ponte de Lima je majestátní a vítá poutníky blahodárným stínem
Starobylý most ve stejném městě stavěli Římané dlouho před Kristem.
Večerní procházka bez báglů jako bonus
No, je třeba přiznat, že meditace měla i své žádoucí přestávky. Ale kvalita pro českého poutníka nic moc
Rána poutníkova mohou být jasná, průzračná a plná vůní z čilimníkových plantáží
Nebo tajemně mlhavá s cestou, kam nelze dohlédnout
Jedno z nejkrásnějších rán na cestě zdánlivě opuštěnou krajinou, kde byl hřích i zakašlat
Jsme lehce za půlkou a batoh na zádech už tak nějak nevnímáme. Odskok do Fátimy však při všeobecném, tajném a dobrovolném hlasování neprošel o 2 hlasy.
Překračujeme hranice Portugalsko - Španělsko. Pod námi je řeka Minho
Hraniční most přes řeku Minho může působit trochu jako z Matrixu
Nejkrásnější město na cestě se jmenuje Tui. Nebýt drobných detailů, vypadá stejně jako před mnoha sty lety
A nikde nikdo. Místní zalezli před vedrem domů a poutníci do útulných hospůdek
To jen dva cvoci musí prolézt celé město a obdivovat nápaditost místních, jak zkrášlit staré stromy
A nakonec spočinout před majestátní katedrálou, kde "nejsou lidi".
A večer se přidat k těm, kteří, utrmácení celodenním pochodem, vyjdou do města na něco dobrého
Město je samozřejmě plné barev a to v jakoukoli denní i noční dobu
Vždyť to říkám. A bydlení pro poutníky je tady jedním slovem skvělé.
Cíl se blíží. Jen je třeba přejít ještě pár kopců a údolí s krásnými mosty
A ještě jeden, kde nám reliéf s mušlemi říká, že nás směr je správný
Některé domy po cestě jsou k nakousnutí
Jiné už příroda nakousla sama a lze jen tušit, že moc času už nezbývá, kdy bude pozřen
Názvy ulic či bran dávají tušit, že náš cíl je opravdu už jen kousek
I když tu a tam je poutník znejistěn, jestli opravdu jde tím správným směrem
U kláštera Herbon jsme byli pozdravit enty, což nikdy nemůže zaškodit
Cesta se sice tu a tam zužuje, ale my víme, že stačí už jen pár kroků a uvidíme náš cíl
Který je konečně tady. Katedrála v Santiagu je opravdu majestátní
S poutníky, kteří odpočívají a meditují, jestli jim to všechno stálo za to. Samozřejmě, že ano, víme své
Někteří to s tempem přehnali a meditují tak říkajíc poněkud hlouběji
Po duchovních věcech přichází žádoucí realita. Mimochodem, víno je tady levnější piva a velmi dobré. A španělské kafe mi doteď chybí.
Večerní Santiago a první déšť na cestě
Malinkatá ulička s názvem, který dává tušit, že i tady byla kdysi židovská komunita
Na rozdíl od jiných je v ní ale neuvěřitelný klid a nikde nikdo
I v Santiagu však lze nalézt ošklivé věci, naštěstí cudně skryté u popelnic
Takže ještě kouknout na místní vyhlášenou tržnici, kde není problém si vybrat dle vkusu každého soudruha
Hlasování pro drůbež je jednoznačně s pozitivním výsledkem
A jsme na úplném konci. Nebo na úplném začátku? Tady nám došlo, že naše cesta vlastně nikdy nemůže skončit a že je jen na nás, kdy a kam se vydáme a jaká bude.
Bon camino všem, kteří to dočetli až sem.
