Antonín Kalina byl podobným hrdinou, jako sir Nicolas Winton. Možná ještě větší, neboť podmínky, v nichž svůj čin vykonal, byly daleko obtížnější.
Dne 17.2.1902 se narodil v Třebíči člověk, kterého dnes zná jen málo Čechů, který však svým činem bohatě naplnil bilbický požadavek o rozmnožení daných hřiven. O jeho dětství a dospívání víme jen tolik, že pocházel z 12 dětí obuvníka a že chudé poměry jej přivedly do řad komunistické strany. Na počátku 2. světové války byl zatčen a do konce vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald.
Poslední měsíce před osvobozením tábora - koncem roku 1944 - byly do Buchenwaldu přiváženy transporty věznů, mezi nimiž byli i mladí židovští chlapci ve věku mezi 12-16 lety. V této době již existoval v táboře tajný odpor, který se soustřeďoval na záchranu co největšího počtu lidí.
V bloku č. 66, který se nacházel v karanténní části tábora, byl Antonín Kalina tzv. "blockalteste", tedy jakýsi vedoucí bloku z řad vězňů. Jeho zástupcem byl polský Žid Gustav Schiller, který byl dle svědků osobou spíše přísnou, mentorskou a výrazně méně oblíbenou, než Antonín Kalina. Mezi dětmi, které s v tu dobu nacházely v onom bloku, byli mimo jiné třeba i Ellie Wiesel, spisovatel a nositel Nobelovy ceny, nebo Israel Meir Lau, pozdější hlavní aškenázký rabín Israele. V tomto bloku vládl jiný režim, než v ostatním táboře, apely se prováděly uvnitř bloku, děti nemusely chodit na práci, dostávaly i lepší přikrývky.
S blížícím se koncem války a přiblížením osvoboditelů tábora Antonín Kalina nařídil chlapcům odstranit žluté hvězdy z šatů a při nacistickém rozkazu o shromáždění všech židovských chlapců oznámil, že v bloku 66 žádní Židé nejsou. Přesto byli chlapci dne 10. dubna 1945 shromážděni a připraveni na pochod smrti. Sám Ellie Wiesel ve své knize Noc píše : “So we were massed in the huge assembly square in rows of five, waiting to see the gate open" /byli jsme namačkáni na sebe na apeplacu v řadách po pěti a očekávali otevření brány/.
V tu dobu však nad táborem přelétaly americké bombardéry, stráže uprchly do krytů a Antonín Kalina nařídil chlapcům, aby se vrátili do bloku. Další den byl tábor osvobozen 3. americkou armádou.
Po skončení války se Antonín Kalina vrátil do Prahy. O jeho hrdinství se nikde nepsalo, nejspíše i proto, že zachráněné děti byly židovského původu. On sám se o svém činu nikde nešířil a chlapci, kteří díky němu zůstali naživu neměli chuť na uvedená léta vzpomínat. Teprve po jeho smrti v roce 1990 někteří z nich promluvili o tom, kdo jim ve válečných letech umožnil přežít koncentrační tábor. Dne 3.7.2012 byl uznán jako "Spravedlivý mezi národy" in memoriam a jeho jméno je uvedeno v památníku Jad Vašem v Israeli.
Naše historie zná sira Nicolase Wintona, který před válkou nechal ze země odvézt 669 židovských dětí. Je známo jméno českého rodána Oskara Schindlera, který rovněž udržel naživu několik set židovských dělníků. Antonín Kalina se k nim může svým činem hrdě přiřadit, neboť on sám dokázal podobnou věc provést přímo v koncentračním táboře pod hlavněmi nacistických bachařů.
Čest jeho památce.
