Afrodisiakum moci

Petr Nečas se znovu oženil. Pokud pominu J.Fischera a současného přechodného pana Rusnoka, je pokračovatelem trendu výměny manželek našich posledních premiérů.

Všichni si ještě docela dobře pamatujeme, jak za rozhořčeným Jiřím Paroubkem, který dštil hněv na exponenty pravice, stála neochvějně Zuzana Paroubková. Tato žena, která pochází ze vzdělané pražské rodiny, svým sňatkem pomohla svému muži vejít do jisté společenské úrovně, kam by s největší pravděpodobností nikdy nedorazil. Přesto byla na vrcholu slávy zaměněna za podstaně mladší a vizuálně atraktivnější osobu, která se však svými posledními projevy nejspíše blíží standardu bývalého premiéra. 

Mirek Topolánek, nástupce Václava Klause v ODS a Jiřího Paroubka v pozici předsedy vlády, neváhal na svůj volební štít nalepit celou svou šťastnou a usměvavou rodinu. Jeho žena Pavla měla dokonce projev na sjezdu, kde vylíčila svého muže jako ideálního pro všechny zamýšlené funkce. Přesto i ona byla záhy vyměněna za Lucii Talmanovou.

Poslední manželskou rošádu jsme sledovali téměř v přímém přenosu, kdy se po dlouholetém manželství /se 4 dětmi/ rozešel Petr Nečas se svou ženou. Jeho vztah s Janou Nagyovou byl jednou z podstatných příčin pádu vlády.

Je samozřejmé, že ne každé manželství je povedené a šťastné. Přesto je nadnormativní výskyt tohoto jevu u vrcholných představitelů exekutivy zajímavý. Všichni jmenovaní byli  při vstupu na politickou scénu ženatí dlouhou dobu a neměli zřetelné objektivní vztahové potíže. Se svými ženami měli děti, mnohdy již poměrně velké. Dalo by se předpokládat, že své srdeční záležitosti mají již vyřešeny a že jde o muže vyrovnané, tedy přesně takové, kteří se hodí do funkce předsedů vlád.

Přesto všichni tři jmenovaní byli ochotni provést životní krok, o němž museli vědět, že bude mediálně velmi vděčně propírán. 

Dle mého jsou typickým odrazem úrovně naší společnosti. Po získání nejvyšší exekutivní funkce ve státě dojde nejspíše vlivem afrodisiaka moci k pocitu, že nyní mohou vše, že jsou neomylní, nejsprávnější a všemi okolo je možné pohrdat. Nebojí se kritiky, neboť se chovají podobně, jako ne nepodstatná část jejich voličů. Společnost již tato jejich selhání nevnímá zcela negativně. Místo toho, abychom po nich požadovali vedle odborné i vysokou mravní úroveň, nám stačí několikadenní či týdenní menu bulváru, v němž se "dozvíme vše". Nevadí nám, že jsou schopni odkopnout své "opotřebené" manželky, které musely mimo jiné velmi trpělivě nést aktivity svých mužů, kteří stoupali ve politickém životě vzhůru a které byly nuceny obětovat všechen svůj čas na normální funkci rodiny. Nevadí nám, že se těmito kroky stávají krajně nedůvěryhodnými osobami, které - pokud lžou doma - budou lhát i venku. 

Jsem nejspíše naivní, když si myslím, že pokud má někdo "uklizeno" doma, kde je v kruhu rodiny spokojen, teprve tehdy může být dobrým veřejným činitelem. Zkušenost ukazuje, že tomu tak asi bude.