Vážený pane budoucí prezidente, nedávno jsem byl v Moskvě a viděli jsme se tam. Tedy: vy jste mě neviděl, ale já vás sledoval v televizi. Byl jste ten, kdo pořád chodil půl kroku za Putinem.
Máme něco společného. Vyprávěl jste, že jako student jste chodil na brigády, abyste si mohl koupit desku Pink Floyd The Wall a džíny Wrangler. Já taky. Ale k tomu se ještě vrátím.
Taky jsem se v Moskvě viděl s Leninem a Brežněvem.
Tomu prvnímu z kapsy koukala Pravda a právě si zapaloval cigaretu.
Brežněv měl to své huňaté obočí. Ale byli milí. Žádné gulagy: ochotně se fotili s turisty, zatímco o kus dál, v Treťjakovské pasáži, prodávali ferrari a lamborghini jako housky.
Ve Stolešnikovově uličce mi nabídli boty asi za sedm tisíc eur. Když mě vzkřísili, řekli: „Copak nevidíte, že ta kůže je ručně tetovaná?“ Na kraji Moskvy, v „Barvikcha Luxury Village“, se pochlubili, že prodávají jeden bentley denně.
To, co jsem viděl, bylo impozantní, přestože chápu, že ne každý Rus si dnes může objednat na oslavu narozenin skupinu Deep Purple jako vy. Teď tomu všemu budete šéfovat.
Tedy, to je otázka. Volby opravdu vypadaly spíš jako legitimizace jmenování následníka. Neurazte se, ale experti na západ od Ruska se teď hlavně přou, jestli vás bude Putin vodit na provázku jako loutku, nebo si vás navlékne na prsty jako maňáska. Ale třeba to tak nebude: Brežněv a Putin vypadali ve chvíli, když přejímali vládu, taky jako muší váhy.
Pokud byste se chtěl projevit, nechat nějaký otisk, měl bych pro vás nápad. Souvisí s dalším Leninem, kterého jsem viděl.
Tenhle vypadal opravdu výborně, přestože byl mrtvý. Šel jsem totiž do mauzolea. Jedním slovem: strašné. Jako bych se vrátil do SSSR. Přísnost, hlídači, kteří vás tahají za rukáv a postrkují, jakmile se zastavíte. Tady se nic nezměnilo od Stalina.
Když jsem vylezl ven do 21. století, naproti stál luxusní GUM, kde mají bonboniéry za pět tisíc korun a mnohem dražší poslední modely od Versaceho či Gucciho. Z kluziště právě zpíval náš Karel Gott Kávu si osladím.
Vůbec to nešlo dohromady. Nabalzamovaný rudý faraon a Versace.
Náhle jsem si vzpomněl, jak Reagan stojí u berlínské zdi a volá: „Pane Gorbačove, strhněte tu zeď!“
Byla symbolem doby, stejně jako mauzoleum je symbolem časů, od nichž se Rusko potřebuje odstřihnout. Chování, myšlení a tahání za rukáv či postrkování těch, kdo jdou jiným krokem.
Chápu, je bolestivé říct staré generaci, že věnovala životy nesmyslu, ale je lepší, aby ti lidé aspoň dožili v pravdě.
Pane Medveděve, strhněte to mauzoleum.
Kapitalismus a demokracie nejsou jen možností koupit si ručně tetované boty a nového bentleye. Můžete si jako já zajet do Leninských Gorek, kde uvidíte Leninův vůz. Měl Rolls-Royce.
A jaký to byl kovaný bolševik...
Vzpomínáte si ještě na poselství desky TheWall? Je o změně, kterou Rusko potřebuje: Nedělejte z nás jen další cihly ve zdi. Tak to zpívali Pink Floyd.
Možná tu desku ještě najdete někde doma.
