Proč je Clooneymu (i vám) Barma úplně ukradená

Chci psát o Barmě, protože se kolem ní skoro nic neděje. Vypadá to jako protimluv: většinou se píše o místech, kde se něco přihodilo. Ale tady je hrozné to ticho.

Posmutnělý mnich se prochází v jedné z tisíců barmských pagod.Autor: Naďa Straková

Možná si ještě vzpomenete, jak před pár týdny byla Barma všude. Televize, titulní stránky. Svět prožíval pětiminutovku vzrušení. Třeba jako když v Kanadě zabíjejí tulení mláďata. Opakuje se to na pár dnů každý rok: zabíjení i rozhořčení i zapomnění.

V Barmě mniši vyšli do ulic a vojenská junta po nich střílela. Náhle z toho byla největší událost. Všichni se předháněli v ujišťování, že Barmu nenechají na holičkách. Bylo to docela falešné. Než Barma zažila svých pár minut mediální pozornosti, neštěkl po ní takřka ani pes. Teď se to bude opakovat.
Cynik by skoro řekl, že se Barma dostala na titulní stránky jen kvůli tomu, že revoltu vedli mniši. Ve svých šafránových kutnách byli tak fotogeničtí! Tohle se prostě dát muselo.
Byl to hotový ohňostroj solidarity, ale klidně lze říct, že ve skutečnosti to byly orgie pokrytectví. Tahle země je, obrazně řečeno, stejně šedá už desítky let a každému to bylo docela jedno.
Kdoví co by bylo, kdyby tehdy do ulic nevyšli mniši, ale obyčejní lidé v oblečení stejně šedém, jako je jejich země.
Když se podíváte na internet, zjistíte, že třeba v Česku za poslední dva roky zrovna moc větších článků o tom, co se děje v Barmě, nevyšlo. Ale podobně je tomu i jinde: Barma vždycky patřila do béčkové či spíš céčkové kategorie mezi problémy, které rozpalují svět.
Když snímky mnichů a pušek ovládly na pár dní svět, najednou bylo všechno jinak. Agentura Reuters popisovala, jak jedné londýnské skupině probarmských aktivistů zavolal sám britský premiér Gordon Brown, aby jí nabídl pomoc. Hezké gesto, ale mělo kaňku: úřad britského premiéra se předtím víc než rok (tedy za Browna i za Tonyho Blaira) neobtěžoval odpovědět na jediný z dopisů a faxů, které mu aktivisté posílali. Podobně byla Barma na vedlejší koleji i pro celebrity, jako jsou třeba George Clooney či Matt Damon, kteří se raději upsali súdánskému Dárfúru, protože to je vřed, jehož ošetřování je naléhavější.
Problém je v tom, že Barma je příliš dlouhodobý problém, takže svět si dávno stačil zvyknout. Kromě toho je jakousi předzahrádkou Číny: pokud se Peking nerozhodne, že dá tamnímu režimu polibek smrti, nestane se nic. Západ to ví, a proto se o nic nesnaží. Barma je mimo jeho vesmír. Když ministři zahraničí Francie a Británie napíší (i v MF DNES), že svět to tak nenechá, nemusí se bohužel barmským generálům klepat kolena. Sankce nic nevyřeší, protože nepřidusí režim, ale Barmánce.

A tak si ještě chvíli užívejte dozvuků exploze zájmu o Barmu, protože za chvíli opadne. Kola na vodě zmizí a hladina bude opět stejně nehybná jako dřív.

Vyšlo v MF DNES