Berlín '36 a Peking '08: jak se dělá z olympiády děvka

Když George Bush nedávno řekl, že až se do Pekingu přijede podívat na hry, nebude Číně předhazovat lidská práva, vypadalo to rozumně. „Vidím olympiádu jako sportovní událost," řekl. Pak jsem se dočetl, že Británie, Nový Zéland, Belgie a další země zakázaly svým sportovcům promlouvat o Tibetu nebo o pronásledované sektě Fa-lun-kung. Proč ne: při olympiádě by měl zavládnout olympijský mír.

Pak jsem si však přečetl knížku Berlínské hry od GuyeWalterse, kterou vydal BB/Art s podtitulem Olympijský sen ukradený Hitlerem. Ten podtitul by měl spíše znít takto: Jak svět v předklonu (a někdy za peníze) pomohl Hitlerovi ukrást olympiádu, přitom se tvářil, že nevidí vraždy a pronásledování Židů, a tím si zadělal na velké problémy.

Čím déle tuhle knížku čtete, tím silnější máte pocit, že Berlín roku 1936 má hodně co říci k Pekingu roku 2008.
Svět tehdy nebyl úplně slepý. Bylo dost těch, kdo vyzývali k bojkotu her v zemi, která právě obsadila Porýní, kde byli Židé vyloučeni ze stadionů a nepohodlní nastrkáni do koncentráků.
Co s tím? Nejdříve si nacisté za obálku plnou peněz koupili podporu zchudlého anděla olympismu barona de Coubertina. Nebezpečná byla také Amerika.

Stoupence bojkotu tam však umlčel Avery Brundage, budoucí předseda Mezinárodního olympijského výboru. Nechtěl ohrozit myšlenku olympismu, tak z ní raději udělal děvku.
Nacisté měli své užitečné idioty i doma. Předseda organizačního výboru, přesvědčující váhavou cizinu, že Židům se v Německu nikdy nedařilo lépe než za Hitlera, byl „míšenec" (hned po olympiádě „rezignoval"), stejně jako důstojník, jenž řídil chod olympijské vesnice (hned po hrách se zastřelil). Báli se o příbuzné, tak sloužili vlastnímu katovi.

Nacistům šli na ruku i cizinci, jimž o nic nešlo. Americká sprinterská štafeta těsně před finále vyřadila dva běžce židovského původu. Provokovat hostitele by nebylo slušné...
Samozřejmě, Čína není Třetí říše. Ale je to pořád země ovládaná totalitou, která zavírá politické odpůrce. Olympiáda je dar z nebes, protože pomůže takovému režimu nasadit usměvavou masku.

Tak to bylo v Německu. „Hry nám hodně pomáhají v naší věci," napsal si do deníku říšský ministr propagandy Goebbels. Nacisté se při nich ukázali světu v převleku. I nyní návštěvníci her uvidí vlající vlajky, ale nespatří zemi, která popravuje své zločince, aby mohla obchodovat s jejich ledvinami.
Když si přečtete knihu o berlínské olympiádě, pochopíte, že když si zaběhnete maraton nebo zaskáčete o tyči se zločinci, nezastavíte je ve vraždění a zavírání, jen jim pomáháte, aby vypadali jako úplně normální lidé.
To je důvod, proč nacisté byli tak šťastní, že pořádali olympiádu - a to je důvod, proč jsou teď Číňané šťastní stejně jako tehdy Němci.

A jestli si myslíte, že zabíjení v Tibetu pohne světem, jste naivní. V roce 1968 postřílela policie stovky demonstrujících studentů v Mexico City jen deset dnů před zapálením olympijského ohně.
A jaké to byly pěkné hry, že!