Slyšíme-li takovýto výrok, je to varovný signál. Oznamuje, že dotyčná osoba neví co je spolupráce a na jakých principech stojí. Donutit někoho ke spolupráci není možné. Je sice pravda, že silou lze donutit někoho, aby učinil něco, co je v rozporu s jeho vůlí nebo i svědomím. Nikdy to však nebude výsledek spolupráce, ale jen výsledek donucení. Ten, kdo byl donucen „spolupracovat“ bude prožívat negativní emoce, od znechucení, ponížení až k nenávisti k tomu, kým byli donuceni k nějakému jednání.
Pokud výrok „donutíme je ke spolupráci silou“ vyjadřuje trvalý postoj politika k řešení problémů v rámci spolupráce, znamená to, že si daný jedinec neváží svých partnerů. Je-li takovýto jedinec předsedou politické strany, není příjemné být jejím členem. Výsledkem může být jen pokus o dosažení změny vedení, nebo výrazný úbytek členů. Je-li tento politik součástí koalice a chce tuto strategii používat v rámci koalice, pak asi nebude mít koalice dlouhé trvání, nebo bude za stálého podezřívání a přetlačování živořit a její výsledky nebudou valné.
Náš politik by si uvědomit, že spolupráce je vztah rovnocenných partnerů. Základem vztahu je rovnoprávnost a vzájemná důvěra. Při spolupráci se zúčastnění partneři musí vzdát realizace, nebo snížit maxima naplnění některých vlastních cílů, což znamená, že ve finále jejich osobní výsledek neodpovídá zcela původním cílům. Podstatné však je, že výsledkem spolupráce je dosažení společného cíle, kterého by žádný z nich sám nedosáhl. Oba partneři pak mají ze spolupráce prospěch.
Opakem spolupráce je soupeření, které však v mezilidských vztazích přináší vážná rizika. Při soupeření může vyhrát jen jeden z partnerů. Jde o vztah typu „kdo s koho“, kde vyhrát může jen jedna zúčastněná strana. Pokud se nejedná o sport, umělecké soutěže apod., kde jsou jasně daná pravidla, pak v běžném životě není soupeření příliš výhodnou strategií. Je tomu tak proto, že zde nemusí vždy vítězit pravda, poctivost, morálka, ba naopak častěji vyhrává silnější, lstivější nebo ten, který má moc.
Rizikem je, že použití této strategie se může snadno obrátit proti tomu, kdo ji používá. Donutím-li silou někoho ke spolupráci například při obchodním jednání (v tísni prodá za nevýhodnou cenu, nebo koupí za přemrštěnou cenu), těžko se mnou podruhé uzavře obchod. Výsledkem takového vztahu může být jen pocit křivdy a hluboká nedůvěra k partnerovi. Získat zpět ztracenou důvěru partnera je však nesmírně obtížné a nemusí se to vždy podařit.
To, že zmíněný výrok pana ministra Bursíka nebyl určen veřejnosti, nesnižuje jeho význam, ale naopak, ukazuje co se děje za líbivou fasádou vystavenou na odiv veřejnosti. Ukazuje také, co si pan ministr myslí o členech své strany.
