Volba prezidenta republiky by měla být důstojným obřadem, který ujistí občana o důvěryhodnosti vlády, parlamentu i prezidenta. Bohužel to co předvedli pánové poslanci a senátoři ve své celodenní frašce, mělo k dosažení tohoto cíle velmi daleko. Litoval jsem oba kandidáty a nechtěl bych být v kůži žádného z nich. Jejich projevy byly korektní a důstojně zahájily jednání. To co následovalo, bylo důkazem, že někteří naši poslanci a senátoři, snad ani netuší, že existuje něco jako politická kultura.
Proč k tomu došlo?
V prvé řadě to byla šance poskytnutá ústavou, která byla připravena tak, aby kromě jiného zabezpečila zvolení Václava Havla prezidentem v parlamentu, kde byla řada lidí, která by jej v tajné volbě nezvolila. Proto zde byla stranám poskytnuta možnost kontroly svých členů prostřednictvím veřejné volby. Nikoho však nenapadlo odstranit tento nedemokratický přívěšek z ústavy. Výsledkem tohoto opomenutí byly nekonečné tahanice o to, zda má být volba tajná nebo veřejná. Přitom ve všech civilizovaných zemích je pokládána veřejná volba jako nevhodná při volbě osob do funkcí.
Druhou příčinou byla diletantská příprava i řízení volby. Je trapné, když při příchodu kandidátů slyšíme z reproduktorů: „Co tady dělají, to je proti dohodě“. Nechutná byla i past v podobě návrhu na způsob hlasování, která nakonec způsobila, že i když byla většina přítomných pro tajné hlasování, volilo se veřejně. Základní zásadou pro udržení dobrých vztahů a pro spolupráci je poctivost a přímé jednání. Příprava pastí do této kategorie nepatří. Pro voliče je to významný signál. Strana, která takové metody využívá, nemá zájem řešit veřejné problémy spoluprací a nedává záruku, že přispěje k řešení důležitých problémů, které musí řešit všechny strany společně (důchodová reforma, zdravotnictví, školství).
Vrcholnou ukázkou neschopnosti byl samotný závěr, kdy se ozvaly v reproduktorech zoufalé výkřiky předsedy: „Vojto, poraď mi“ a následovalo zbrklé ukončení podobající se útěku. Překotný útěk předsedajícího působil jako scéna vystřižená ze staré české komedie. Díky tomu se stalo, že ten, kdo uvěřil, že jednání bude díky veřejné volbě transparentní, se nakonec nedozvěděl, jak „transparentní volba“ dopadla!
Třetím otřesným zážitkem bylo chování některých poslanců a senátorů. Zvláště pak projevy senátora - Mejstříka, ministra Bursíka i poslankyně Jacques. Ti se místo zdůraznění předností svého kandidáta rozhodli totálně zlikvidovat kandidáta protistrany v duchu známého hesla „Kdo nejde s námi, jde proti nám“. Bohužel neomezili se jen na kritiku názorů, ale mnozí z nich zaútočili i na osobnost protivníka a z důstojné volby tak udělali trapnou a urážlivou frašku. Pochvalu si zaslouží senátor Čunek, který tyto diskutéry ujistil, „že přesvědčené nepřesvědčí házením bláta“. Jeho snažení však bylo marné.
Sympatické bylo i to, že opačný tábor, ODS se nesnížila k ostouzení profesora Švejnara a její zástupci vystupovali v diskuzi relativně korektně.Vyvrcholením celé frašky je skutečnost, že televizní divák, který uvěřil, že uvidí, jak hlasuje jeho poslanec, neviděl vůbec nic. Pečlivě jsem se díval na svého poslance a musím přiznat, že nevím jak hlasoval. V lese rukou nebylo možné poznat tu jeho. Nakonec je výsledek stejný, jako kdyby proběhla tajná volba.
