Nový trenky k Vánocům.

Tak jsem dneska po dlouhé době vlezl do obchodňáku Tesco, páč jsem potřeboval zakoupit nějaký fešácký trenky, abych manželce nedělal v Olomouci ostudu. Slipy prostě ignoruju, to bych se cítil jak hroch navlečený do o tři čísla menšího potápěčského neoprénu a dlouze jsem váhal mezi trenkami a boxerkami, ale oni v tom 2XL většinou nemají moc velký výběr.

Ovšem kápnul jsem úplně náhodou na celkem ucelenou řadu kalhot typu teplákové džíny na gumu. Prostě takový ty gatě, co vypadají jak džíny, ale v podstatě jsou to měkoučký a pohodlný tepláky. Takže můžete i do Národního v pohodlné teplákoviny, teda pokud si k tomu dáte sako.

Přinejhorším vypadáte, že jste jen další výstřední kokot, co si hraje na 3XL reinkarnaci Leoše Mareše.

Vzal jsem tu největší velikost i tak mě děsila cedulka" slim fit" a vlítnul jsem do kabinky , že to jako vyzkouším. No nebudu to moc natahovat, nějak jsem se do toho narval a mrknul se do zrcadla . Snažil jsem se moc nedýchat, protože ty prc-hózničky na mně byly narvané jak příliš malé střívko na jitrnici. Navíc to mělo na stehnech nějakou frajerskou skládanou aplikaci, která asi opticky zeštíhlovala nožky a zdůrazňovala mohutnost pytlíku se střelivem.

Vypadal jsem v tom jak starej baleťák s tříselnou kýlou. Prostě primabalerín z Národního hadra......... nejedna labuť by za mnou otočila dlouhý krk.

Odhrnul jsem si v kabince ten závěs a povystoupil z ní ven , abych se mohl vychutnat z větší dálky. Jak se tam tak nakrucuju a prohlížím se v zrcadle, jede kolem machr z oddělení zeleniny s vozíkem plným polských brambor.Hodil po mě očko a prohlásil na celé Tesco:

"Prdelka jak lusk kámo, ty jsi celej mladej Harapes."

Tak jsem zase zalezl do kabinky a usoudil, že kdybych se v tomhle prošel po Dolním náměstí , tak po mě bezdomovci budou házet odpadky a lapí mě odchytová služba olomoucké Zoo v domnění , že jim z výběhu zdrhnul nějaký postarší vypelíchaný a vyskánkaný Chocholouš.

Průser byl, že jak to byl ten Slimfit děsně na tělo, tak já to zaboha z sebe nemohl sundat, protože ta skládaná zeštíhlující aplikace se mi prostě zakousla do stehen a ty gatě nechtěly, dolů. Zpocenej jak prase a nasranej jak tygr, jsem dokázal asi po desetiminutovém zápasu stáhnout aspoň jednu nohavici a vysvobodit z kaťat pytlík se střelivem. Poskakuju si takhle v kabince po jedné noze a v tom ztratím balanc, chytám se závěsu na kabince a nakonec logicky vypadnu na plac pod kola nákupních vozíků důchodců, nakupujících zrovna Santovské čepice a vánoční svetry s norským vzorem.

Ležím si tak v těch postarších loňských boxerkách na podlaze v Tescu a hledím do těch halogenových světel pod stropem a přemýšlím, že ta strašná ostuda, že teď už mi zbývá jedině hrdinská sebevražda. Když v tom se nade mnou objeví chlápek z oddělení zelenina ovoce podá mi ruku a prohlásí:

"Ty vole, zase ty vánoční nákupy tak neprožívej, těch gatí máme vzadu ještě celou paletu!"

 No tak jsem se zvednul, zalezl zpátky do kabinky, serval nemilosrdně gatě ze zbývající nohy, mrsknul je na věšák a zmizel do sněhové vánice. Já prostě do těch supermarketů chodím nerad a ty předvánoční nákupy nejsou holt moje životní parketa.