Barevný Šarkan.

„Ej pánko, pekné to tady máte. Klobásu by som si dal, aj syra zakúsol.“ Prohlásil excelentní Rom v klobouku a modré fliesové mikině a blýskl na mě zlatým zubem v mém obchodě s farmářskými potravinami v Olomouci v rozesmáté papuli.

„Ej pánko, pekné to tady máte. Klobásu by som si dal, aj syra zakúsol.“ Prohlásil excelentní Rom v klobouku a modré fliesové mikině a blýskl na mě zlatým zubem v rozesmáté papuli.

„Ale pánko, já by som na vás mal takú otázočku.“

S napětím jsem očekával, co z pána vypadne? Nějaká historka, jak nemá na vlak a potřebuje deset korun, nebo vytáhne z aktovky padělky luxusních voňavek, anebo mě překvapí a bude si chtít prostě jen pokecat?

„Pánko, nemal bystě nejaké staré husle? Aj rozbité by mohly byť. Já by som ich opravil a zahrál vám pak na nich. A pánko, že já veru umím hrať na husle. Ja keď hrám, tak ženám sa otvárajú srdcia a je to ako keby nad mestom letěl nádherný barevný Šarkán. Aj vaše srdce by som pánko rozospieval. Nemátě nejaké staré husle?“

„To nemám bohužel a jak to, že nemáte housle , když jste tak skvělý muzikant?“

 „Jaj pánko, trable s láskou za to možú, lebo mi ich moja Borika rozdrvela o hlavu.“ Prohlásil smutně

„A co jste Borice vyvedl?“

„Ale nič pánko, len viete.......... ja keď zahrám , ženy mi otváruju nielen srdcia ale aj stehná. No mala Borika najlepšiju priatelku Gabiku a ta ma prehovorila, aby som jej zahrál. No a pak som si trocha zahrál aj na Gabiku, ako keby bola tiež hudobným nástrojom. Jaj ta kričala……….. no………a Borika ma pak zbila ako psa. Mal ste niekedy cigánku pánko? Nemal? Jaj to ste o hodně prišiel, to je hotový príval divokej lásky. Zkúste to niekedy, šak aj já rád zkúšám tie vaše bielé ženy.

„ Tak to mě moc mrzí , že pro Vás nemám žádné staré húsle, rád bych viděl toho barevného Šarkána letět nad tímhle starým krásným městem,, ale jestli se neurazíte, tak tady máte aspoň ďvě klobásy pro radost.“

„Dve klobásy??? A Zadarmo? A za čo pánko? Za čo? Veď som ani nězahrál.“

„To je za příběh a pozdravujte Boriku a Gabiku.“ Usmál jsem se.

„Jaj pánko ,že vy chcetě aby som zase dostal po papuli?“Blýskl na mě tím zlatým zubem, nadzvedl klobouk a odešel. Jen kamenný Neptun z kašny ho po očku sledoval, až zmizí někde v mumraji na Horním náměstí. Snad mu ty husle někdo daruje. Rozezpívaných srdcí a spokojených žen není přeci nikdy dost. 

P.S. omluvám se za pravopis, ale on mluvil takovou směsí slovenštiny, češtiny a sem tam ještě nějaké maďarské slovo, že se to hrozně blbě píše. Šarkán je DRAK.