V podstatě každá generace se dostane do stavu, kdy začne nostalgicky vzpomínat na „Starý dobrý zlatý časy.“ Někdy je v tom čistá nostalgie, ale někdy i trocha senility.
„Jéééé Vy máte čerstvé kvasnice??.“ Rozzářila se paní v nejlepším věku v Olomouci v Gruntu nad pultem.
„Ano mám, sehnal jsem je abyste mohla péct krásné buchty. Kolik si budete přát, je to na váhu?“
„No kolik?? Kolik?? To já nevím kolik? Já jsem byla zvyklá nakupovat za padesátník kvasnic. Tak mi dejte za padesátník kvasnic!“
„ Paní promiňte, ale za padesátník je to strašně malý kousek, to vůbec nevím, jak bych to uříznul............“ Držel jsem se statečně.
„ No a to jste jako neochotný to uříznout, nebo co? Nebo to pro vás není dostatečně velký kšeft?“ Zaútočila paní.
„Paní, je to strašně malý kousek to, nepůjde uříznout, ale jestli na tom trváte............... ustrouhnu vám to na struhadle.“ Rozhodl jsem se to řešit humorem.
„Pane, za mých mladých let bylo za padesátník kvasnic pořádný kus.“
„Paní nezlobte se, ale to bylo asi už trochu dávno, počítám, že na Hradě seděl Gustav Husák a byla tady socialistická republika, dneska jsou prostě kvasnice poněkud dražší!“
"Jaký Husák pff...... Toníček Novotný byl náš prezident a jak nám bylo. dobře!“
"GRRRRR“ nesnáším ty zatracené kvasnice! „GRRRRRR!“ A taky nesnáším ty „Starý dobrý zlatý časy“ ona je totiž každá generace měla někdy jindy, většinou tehdy , kdy je ještě nebolely kolena a záda.
P.S. A co když jsou ty „Starý dobrý zlatý časy“ zrovna teď a ani o tom nevíme?
