Jako strážný anděl bych dostal padáka.

Ten hezký jarní den jsem se doma nějak zamotal. Ráno se mi rozsypaly v koupelně prášky a já než všechny ty Thyrozoly, Prestária a ostatní patáky, co každé ráno snídám posbíral, uteklo dobrých deset minut. A pak taky stávkoval pes.

Ten hezký jarní den jsem se doma nějak zamotal. Ráno se mi rozsypaly v koupelně prášky a já než všechny ty Thyrozoly, Prestária a ostatní patáky, co ráno snídám posbíral, uteklo dobrých deset minut. A pak taky stávkoval pes.

Ráno se zastavil u nějaké nádherně voňavě počůrané hromádky trávy, přičichl si, přimhouřil zamilovaně oči, ten pahýlek ocásku, co mají Yorkshiři se mu napřímil, jak penis boha plodnosti a on s  těma přimhouřenýma oříškovýma očima slastně olizoval ostré lístky trávy a snil.

Dopřál jsem mu to, jen jsem s pobavením pozoroval, jak vidí věci, které mi lidi pouhým čichem a chutí nikdy vidět nemůžeme.

A tak jsem do práce jel asi o půl hodiny později.

Už když jsem vjížděl na Průmyslovou ulici, bylo vidět, že se něco děje. V protisměru ani auto a u mě kolona, která se evidentně sukovala u železničního přejezdu na obzoru. No nic času mám dost, stejně otvírám až za čtyřicet minut.

Postupně jsem se propracoval až k policajtovi, který nekompromisně padesát metrů před přejezdem odkláněl dopravu do města.

"Co se prosím stalo?" Zeptal jsem se z otevřeného okýnka.

"Zase sebevražda pane. Někdo skočil pod vlak a rozšmelcovalo ho to až na přejezd, musíte to objet zadem . Znáte tu malou silničku, co vede kolem trati od nemocnice?"

"Znám a ..........kdo to byl? Ženská, nebo chlap?"

"To nevím pane, ale je to ošklivé, hodně ošklivé."

"Doufám, že to nebyla ta moje. Ta  bláznivá alkoholička." Zamumlal jsem si tiše pod vousy, vytáhl okýnko a odbočil na objížďku.

Tohle je totiž ten přejezd, co jsem u něj před dvěma lety sundal z kolejí tu bláznivou opilou ženskou, co si lehla pod vlak a čekala na smrt. O tý blížící se lokomotivě, se mi zdálo ještě týden. Doufám, že to nebyla ona, protože když jsem jí tehdy zachránil život, tak jsem pak asi trochu za ni byl zodpovědný. Tak trochu jsem asi za tu paní Pánu Bohu ručil.

A tak jsem odbočil na silničku vedoucí z druhé strany kolem trati. Kolem přejezdu byl šrumec. Pohřebáci zrovna zavírali dodávku, policajti se hemžili okolo, odstavená auta na silnici a dav obvyklých čumilů pořizoval videozáznam na mobily.

Jel jsem pomalu okolo a nebylo mi teda zrovna dobře po těle, silnička vede opravdu těsně u kolejí. Hasič s hadicí splachoval z přejezdu krev, a jak se voda odrážela od silnice a rozstříkla proti sluníčku do vějířku červených kapek........jen jsem nasucho polkl. Bylo to až morbidně vesele barevné a přitom tak hrozné. 

Kam vlastně přijdou po smrti sebevrazi? Do nebe je asi nevezmou................ 

Snad se aspoň někde, na pro ně šťastnějším místě, narodí znovu. Někde, kde je pro ně život míň podělanej a kde budou mít aspoň o trochu víc štěstí a lásky kolem sebe. Takhle by neměl umřít nikdo.

A tak jsem jel do práce, můj život jde dál. Jenom se teď trošku už na všechny ty svoje malicherné maléry dívám jinak.

A taky v koutu srdce doufám, že to nebyla ta moje věčně opilá zachráněná paní, protože jestli jo, tak jako strážný anděl jsem teda totálně selhal...................................

 Možná kdybych jel prostě jen o tu půlhodinu dřív.................................