Jak jsem byl příští týden na srazu blogerů.

Je to prostě děsná fuška jezdit po Praze na praseti, protože ten chudák nemá podkůvky a tak se mu na historické dlažbě smýkají kopýtka. Naštěstí se držím jeho bujné hřívy svým chatrným chrupem zkroucen s rozpaženými pažemi ve kterých třímám dva demižóny loňské slivovice.

Moja to néni, protože nepálím, ale súsed naštěstí loni nakradl kolem silnice I. třdy tolik švestek, že se vypálilo aj na kšeft. Slivovica má teda trošku olověný ocásek v puse, ale to Pražáci nepoznajú.

A tak zatímco prase cupitá po dlažbě směrem Žebírkovna, já si secvičuji děkovací řeč za ten velký titul. Nesmím na nikoho zapomenout, na pana prezidenta, na mámu s tátou, na všecky moje děcka na světový mír, ale hlavně musím předat úplatky, co vezu, prase a slivovicu, protože bez nich bych ten titul nikdy nevyhrál , to je přeci všem jasné.

Tak přijedu k Žebírkovně před kterou se ležerně opírají o zábradlí největší chlapáci Idnesu. Musím dat pozor, aby mě některý z nich neukradl prase, ja ty pražáky znám a moc jim nevěřím. Jdu ze zaregistrovat.

„A vy jste kdo?“ Ptá se mě neznámá krásná vysoká administrátorka, se kterou se neznám. To je přece Vlk to je ten otrava z moravské Afriky doplňuje ji kolegyně.

„A jste Vlk s velkým, nebo s malým?“

„Holka neblbni, největší bourák Idnesu Karel Boháček přece říkal, že určitě s malým.“

„No hlavně, že veze co slíbil, sjede administrátorka oba demižóny a kde máš prase Vlku? Filip už ohřívá v kotlině vodu, bude zabíjačka!“

Chudák Bivoj, tak to má spočítané. Já tak trochu doufal, že nakonec skončí v pražské ZOO, kam se na něj budou chodit dívat majitelé potravinářských závodů, kteří nevěří, že se maso nelíhne už vákuované v chlaďáku.

A tak přebírám cenu, červenám se, piju pivo, poslouchám šeptání za zády, že stejně píšu děsné kraviny a laciný a levný humor a že jsem nafrněný debil, a karmič, co je zbytečně často na titulce a co kdysi demonstrativně odešel z Idnesu a pak se tiše vrátil jak spráskaný pes, protože bez karmy nemůže žít a je mi tak nějak dobře, jsem tady doma mezi svými. A mají samozřejmě pravdu, hlavně tam ty dvě, co sedí támhle vzadu.

Žebírkovnou už začíná vonět prejt z mého prasete, doktor Vodvářka dává první pomoc kolegovi Nožičkovi, který se špatně oblékl a pouze v nátělníku ho uchvátil záchvat zimnice, Kája je furt stejně krásně zrzavá a milá, Karel Trčálek nedorazil , protože si spletl adresu a skončil v jedné tiché čajovně. Terezka Janků kouří cigaretku ve špičce a přemýšlí, komu dá za dnešek Ban minimálně na tři týdny a na okna žebírkovny tluče pěstmi frustrovaný a zbědovaný Větvička, že chce taky dovnitř a že má hlad.

A tak my si tu žijem blogeři z Idnesu. Za Babišovy prachy se ožíráme a hýříme v hospodě a pak volíme Fialu.