Ve vzpomínkách krále Šalomouna nastává zlom. Doposud vzpomínal na to, jak se snažil při hledání věčného smyslu života využívat svou moudrost. Věděl, že je moudřejší než všichni ostatní a tak se domníval, že objeví něco, co těm s menším IQ doposud unikalo.
Jenže ani dlouhé roky bádání, prozkoumávání a přezkoumávání ho k vysněnému cíli nedovedly. Spíš měl pocit, jako by nejšťastnější byli ti, kteří toho rozumu moc nepobrali:
"Usmyslil jsem si,
že se budu pídit nejenom po moudrosti,
ale že se nebudu stranit ani ztřeštěných a bláznivých." (Kazatel 1,17)
Šalomoun začal "studovat" život "ztřeštěných a bláznivých" lidí. Chtěl přijít na to, v čem je zdroj jejich radosti a zdánlivé spokojenosti. Pokusil se žít na jejich úrovni, aby si udělal vlastní zkušenost.
Sám vzpomínám na dobu, kdy jsem měl pocit, že ti spolužáci, kteří tráví víc času v hospodě než ve škole, jsou spokojenější a šťastnější než ti s červeným diplomem. Zkoušel jsem žít jako oni, ale nešlo to. Pivo mi smrdělo skoro stejně jako cigaretový kouř a ty hospodské řeči se střízlivému poslouchají dost těžko.
Něco podobného musel zažít i Šalomoun, když se snažil poznat život "ztřeštěných a bláznivých" lidí. Se svým IQ mezi nimi dlouho nevydržel. Oni nerozuměli jemu a on zase jim. Každý byl na jiné úrovni, a to je pak těžká konverzace.
Jen "ztřeštěný"člověk může hledat štěstí v tom, že sedne do auta a pak se stokilometrovou rychlostí řítí po dálnici v protisměru a považuje to za báječný adrenalin. Podobné je to s motorkáři, kteří mezi sebou závodí za plného provozu v městských ulicích.
Lidí, kteří hledají adrenalin v různých extrémech, stále přibývá. Roste i počet těch, kteří pak svůj život dožívají někde v ústavu na invalidním vozíku, protože jim jejich "ztřeštěnost" nevyšla...
Šalomoun tuto zkušenost zhodnotí slovy:
"Poznal jsem však, že i to je všechno marnost
a planá honba za větrem... (Kazatel 1,17-18)
Honba za adrenalinem vyvolává závislost. Extrémní zážitek uvolňuje v těle hormony, které vyvolávají podobné stavy jako některé drogy. To je příčinou toho, že motorkář potřebuje stále rychlejší stroj, surfař větší vlny, vodák co nejdivočejší řeku a ...
Šalomoun poznal, že tudy cesta k trvalému štěstí a nadčasovému smyslu života nevede. Proto se s námi dělí o to, co při svém bádání a zkoumání zjistil. Lidová moudrost říká: "Chybami se člověk učí." Šalomoun se s námi dělí o své chyby, abychom je nemuseli dělat i my.
Kdysi jsem slyšel uvedené přísloví v malé úpravě: "Chybami se člověk učí a jen blázen se nepoučí ani z těch svých."
Nemusím být blázen.
