Jób má za sebou úspěšný život. Na co sáhl, to se mu dařilo. Na své farmě choval tisíce ovcí a velbloudů, stovky spřežení skotu a oslic. S manželkou vychovali deset dětí.
Jób denně děkoval Bohu za ochranu a požehnání. A když jeho děti pořádaly oslavy narozenin, preventivně za ně obětoval, aby jim Bůh odpustil, pokud by se dopustily hříchu. Jób pomalu stárne a těší ze všeho dobra a požehnání, které bere denně z Božích rukou.
Život tohoto muže je tak úspěšný a poctivý, že se jím před satanem chlubí dokonce i Bůh. Poukazuje na Jóbovu věrnost a poctivost. Chválí jeho rodinu. Dokonce o něm prohlásí: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného.“
Satan oponuje tvrzením, že každý umí být Bohu věrný, když se má dobře. Kdyby ho však Bůh přestal chránit, kdyby na něho dopustil nějaké problémy, brzy by se ukázalo, že není žádny hrdina...
Bůh nakonec dovolil, aby ďábel Jóba připravil nejdříve o majetek, potom o děti a nakonec o zdraví. Musela to být hrozná muka. Jeho žena se na to už nemůže dívat a proto mu radí: „Ještě vždy trváš v své upřímnosti? Zlořeč Bohu a umři.“ (Jób 2,9) Je přesvědčena, že smrt by pro jejího muže byla vysvobozením.
A Jób? Pak otevřel Jób ústa a zlořečil svému dni.
Jób mluvil takto: "Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno: »Je počat muž.«
Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví.
Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky?" (Jób.3,1-4+11)
Nechtěl bych být na místě Jóba. Muselo to být strašné, když tento silný muž nakonec proklíná den svého narození. Přesto jsem rád, že Bible zachytila příběh tohoto muže, který obstál i ve chvíli, kdy přišel o všechny své životní jistoty. Obstál, protože svůj život založil na bezmezné důvěře v Boha.
