Řekl: „Čemu se podobá Boží království a k čemu je přirovnám? Je jako hořčičné zrno, které člověk zasel do své zahrady; vyrostlo, je z něho strom a ptáci se uhnízdili v jeho větvích.“ (Lukáš 13,18+19)
Jsem vděčný Bohu za to, že mohu sledovat, jak se v lidech často zcela nenápadně rozvíjí jejich schopnost věřit. Ježíš tento zázrak přirovnává k hořčičnému zrnu. Na počátku je to malinké semínko, ze kterého vyroste strom, poskytující ptákům dostatek místa k hnízdění.
Bůh na počátku vložil do našeho srdce touhu uctívat svého Tvůrce. Je to něco, co mohu buď rozvíjet, nebo to naopak mohu nechat zcela zaniknout. Jako to semínko. Pokud se nikdy nedostane do země a není zavlažováno, nepřinese žádný užitek.
Víra je zpočátku neviditelná. Připomíná mi to příběh babylónského krále Nebúkadnesara. Na začátku vlády porazil Izrael a měl za to, že porazil i Hospodina, židovského Boha. Jenže Hospodin není jen Bohem Židů, je Bohem každého člověka. Proto to s tímto pohanským králem nevzdal, ale celá desetiletí se mu dával poznávat v různých životních situacích. Někdy příjemně, jindy to krále i bolelo.
A výsledek? Daniel zaznamenal slova tohoto krále, která pronesl, když si uvědomil, že je jen jeden Bůh, a tím je Hospodin: „Nyní tedy já Nebúkadnesar chválím, vyvyšuji a velebím Krále nebes. Všechno jeho dílo je pravda, jeho cesty právo. Ty, kteří si vedou pyšně, má moc ponížit.“ (Daniel 4,34)
Podobné příběhy píše život i dnes. Znám lidi, kteří říkali, že Boha nepotřebují. Přešlo pár let a hovoří stejně jako král Nebúkadnesar. Jeho příběh může být i tvým příběhem.
(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)
