Když jsme jako kluci hrávali fotbal a neměli dresy, tak jedno družstvo hrálo v tričkách a druhé nahoře bez. To byl náš způsob, jak jsme poznali, kdo s kým hraje.
Podle Bible probíhá na naší planetě boj mezi dobrem a zlem. Dobro brání Bůh a zlo se tu snaží rozšiřovat ďábel. Člověk má možnost si vybrat, na které straně chce být.
Jenže jak poznám, kdo je se mnou a kdo proti mně? Prorok Ezechiel popisuje jedno zvláštní poznávací znamení "Božího lidu": "Já jsem Hospodin, váš Bůh. Podle mých ustanovení choďte, má nařízení zachovávejte a plňte je. 20Svěťte mé soboty a budou znamením mezi mnou a vámi, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.
21I synové se proti mně vzpírali, nechodili podle mých ustanovení a nezachovávali má nařízení, aby je konali, ta, v nichž bude mít život člověk, když je bude plnit, a znesvětili mé soboty..." (Ezechiel 20,19-21)
Bůh, podle proroka Ezechiele, dává sobotu jako poznávací znamení. Není to znamení, podle kterého Bůh pozná, kdo je jeho. Je to způsob, jak nám Bůh může ukázat, že je živý a mocný. Prostřednictvím soboty nám chce ukázat, že je tím, kterého Mojžíš poznal jako Jahveho – Boha, který byl, je a vždycky bude.
Jak to Bůh udělá? Už v ráji, na počátku dějin života na naší planetě, Bůh vložil na sobotu něco zvláštního. Mojžíš o tom napsal: "Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. 2Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.
3A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo." (Genesis 2,1-3)
Jeden den v týdnu Bůh zvláštním způsobem požehnal. Bůh přestal pracovat a odpočíval. Jak? Šel do zahrady Eden. Navštívil ráj a v něm naše prarodiče. Věnoval jim celý den. Něco podobného mi Bůh nabízí každou sobotu. Dělá to tak od stvoření života na naší planetě. Vždy v pátek, když zapadá slunce, přestává pracovat, aby se se mnou mohl sejít.
A co dělám v té chvíli já? Čekám, abych svého Boha uvedl do svého domova? Nebo ho nechám klepat na dveře a dělám, že nejsem doma? Záleží na mně, zda se pro mne sobota stane dnem, kdy poznám, že Hospodin je mým Bohem. Už v Ezechielově době musel Bůh prohlásit o většině svého lidu: "...znesvětili mé soboty..."
V dějinách naší planety nebylo vždy snadné v sobotu odložit práci. Během II. světové války to znamenalo skoro jistou jízdenku do plynové pece. Ten, kdo nechtěl znesvětit Boží sobotu, byl považován za příslušníka podřadné rasy a neměl právo na život a dokonce ani na důstojnou smrt.
Vlastně to není snadné ani dnes. Pokud chci i dnes odložit v pátek při západu sluce svou práci, v mnoha profesích to znamená, že skončím na úřadu práce. V době nezaměstnanosti se každý snažíme udržet si své pracovní místo. Často za cenu různých kompromisů právě v oblasti sobotního odpočinku. Tím se ale připravujeme o to zvláštní požehnání, kterým Bůh naplnil sobotu. Ne nadarmo naši předkové říkávali: "Bez Božího požehnání, marné lidské namáhání!"
Pane, děkuji Ti za dar soboty. Děkuji Ti, že se mi v tento den chceš věnovat naplno. Jsem rád, že kvůli mně odkládáš všechnu práci, aby nás při našem setkání nic nerušilo. Pomoz mi, abych také dokázal odložit vše, co by mezi námi dvěma mohlo postavit nějakou bariéru.
