Chodil jsem tehdy do páté třídy. V době zimních prázdnin jsme se starším bratrem odjeli ke známým, kteří bydleli kousek od Šumperku. Poprvé v životě jsem si mohl zkusit, jak se jede z pořádného kopce na lyžích.
Kousek od vsi, kde jsme prožívali dovolenou, byla zřícenina starého hradu. Podle pověsti v něm jako poslední bydleli loupeživí rytíři, který svůj lup ukryli v podzemní chodbě, do které byl vstup ze staré studny. Problém byl v tom, že nikdo přesně nevěděl, kde ta studna byla.
Vzpomínám si na to, jak jsem jedno odpoledne, až skoro do tmy, pátral po zasypané studni. Věřil jsem, že když ji najdu, tak se sem jednou vrátím a vykopu ztracený poklad...
Šalomoun nepotřeboval hledat ztracený poklad. On se raději zabýval tím, že shromažďoval poklady nové. Podle toho, co píše, byl v tom úspěšný:
"Nashromáždil jsem si zlato a stříbro
a v množství pokladů jsem předčil jiné krále. (Kazatel 2,8)
Při čtení těchto slov se mi vybavila dvě místa z nového zákona. Tím prvním je Ježíšova rada: "Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou.
Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou." (Matouš 6,19-20)
Také o Šalomounových pokladech se vypráví legendy. Měl desítky tun zlata, a stříbro už snad ani nevážil. Kde je těm pokladům konec? I je postihl zmar...
Druhým biblickým místem, které se mi vybavilo při čtení Šalomounových slov, je příběh apoštolů Petra a Jana. Jednou je nějaký žebrák požádal o almužnu. Jako chromý byl odkázaný na milodary kolemjdoucích.
Podívejme se, jak apoštolové zareagovali na jeho prosbu: "Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" (Skutky 3,6)
Jak to vše dopadlo? V Bibli čteme, že ten chromý žebrák "vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha". (Skutky 3,8)
Umíte si představit, jakou měl ten muž radost? Už nebude muset žebrat. Nebude se muset hrbit u cesty a čekat, až v někom vyvolá tolik lítosti, aby mu stál za ten měďák. Teď už zase může pracovat a tak se o sebe postará sám.
I kdyby Petr s Janem dali tomuto nemocnému muži celý Šalomounův poklad, nikdy by to nemohlo vynahradit cenu zdraví. Reakce uzdraveného svědčí o tom, že díky Petrovi a Janovi nezískal jen tělesné zdraví, ale našel i věčný smysl života. Podle Lukáše, který napsal knihu Skutky apoštolů, uzdravený nejen že "chodil a skákal radostí", ale také "chválil Boha". Vzdával dík Ježíši, v jehož jménu byl uzdraven. Přijal Ježíše a tím naplnil slova: "Kdo věří v Syna, má život věčný." (Jan 3,36)
V získávání zlata nejsem tak úspěšný jako Šalomoun. Nemám žádné zlaté poklady. Tu podzemní chodbu jsem nenašel. Našel jsem ale Ježíše a s ním i ten poklad nejcennější – život věčný.
