Obdivuji lidi, kteří umí vymyslet dobrý a výstižný reklamní slogan. Člověk se pak diví, co dokáže pár slov. Už jako kluk jsem si přál umět psát epigramy, které mají svou sílu právě ve své stručné výstižnosti. Ještě větší obdiv má Ježíš, který dokáže jednou větou říci víc než mnozí kazatelé dlouhým kázáním.
Jedna jeho geniální myšlenka zní: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi.“ (Lukáš 6,31) Lidové přísloví říká: „Co nechceš, aby ti dělali druzí, nedělej ani ty jim!“ Na první pohled se může zdát, že je to totéž, ale není. V čem je základní rozdíl? Zatímco lidová moudrost nás nakonec přivádí k pasivitě, Ježíš si přeje, abychom aktivně šířili dobro a životní styl jeho království.
Křesťanova ústa nemají mlčet, když se děje násilí. Jeho ruce nemají být v kapsách, když soused, který ho už roky nezdraví, potřebuje pomoci. Jeho nářadí nemá ležet v dílně, když před domem stojí porouchané auto a jeho řidič, který o věřících nemluví zrovna slušně, neví, co s ním.
Ježíš totiž naši „dobrotu“ nevztahuje pouze na ty dobré. Proč? Přečtěme si, co říká: „Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Činíte-li dobře těm, kdo vám dobře činí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.“ (Lukáš 6,32-35) Křesťan se neusmívá pouze na své přátele a na ty, kteří se zase usmívají na něj. Pokud dovolí Ježíši, aby vstoupil do jeho srdce, tak dokáže nabídnout pomoc každému člověku.
Už minule jsme četli slova, která Ježíš říká každému, kdo přemýšlí nad tímto zlatým pravidlem křesťanského života a je mu jasné, že něco takového nedokáže: “Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ (Lukáš 6,36) Připomenu i komentář, který jsem k tomu napsal. To, co Ježíš říká v tomto svém kázání, není podmínka pro vstup do jeho království. Neříká tu, že do nebe se dostanou jen ti, kteří už zde za života dosáhnou toho, že budou jako Bůh. Ne, člověk se nikdy nestane Bohem. Bůh ale má být jeho životním vzorem.
Toto zlaté pravidlo nám pomáhá ve chvílích, kdy se potřebujeme rychle rozhodnout, co teď. Současně nám ukazuje na naši hříšnost a sobectví. Připomíná nám, že jsme se narodili s hříšnou přirozeností a budeme s ní bojovat až do posledního vydechnutí.
Ježíš popisuje principy svého království. Líbí se vám? Chtěli byste žít v takovém dokonalém prostředí, kde už nebude sobectví, nepřátelství, nemoci a ani smrt? Já ano. Těším se na chvíli, kdy i na naší planetě přestane vládnout satan a hřích. Přeji si, aby co nejdřív začalo i na naší Zemi království Boží slávy. Nejlepší by bylo, kdyby to vše začalo už dnes.
Dnes ještě Ježíš nepřijde. Na jeho návrat si budu muset ještě chvíli počkat. Ale už dnes může toto království Boží milosti a slávy začít v mém srdci. Mohu dovolit Ježíši, aby vstoupil do mého srdce a naplnil ho svojí láskou, milostí a dobrotou. Pokud to udělám, možná už pak nebudu Ježíšova slova vnímat jako něco, co není možné naplnit. Vždyť Ježíš tak jedná už od okamžiku, kdy na naši planetu vstoupil hřích. Apoštol Pavel píše: „Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.“ (Římanům 5,8)
Díky mu za to!
