To, co na Bibli obdivuji, ale současně někdy i nemám rád, je její přímost a otevřenost. Nic nezakrývá, věci nazývá pravými jmény. Jak už jsem napsal, většinou to obdivuji, ale někdy s tím mám problém.
Text zaznamenaný v 2. knize Královské, ukazuje obojí. První příběh patří k těm, které si rád přečtu, druhý bych někdy raději z Bible vymazal. Pojďme si přečíst ten první: Mužové města řekli Elíšovi: "Hle, v městě se dobře sídlí, jak náš pán vidí, ale voda je zlá, takže země trpí neplodností."
20I řekl: "Podejte mi novou mísu a dejte do ní sůl." Podali mu ji tedy.
21Pak vyšel k místu, kde voda vyvěrala, hodil tam sůl a řekl:
"Toto praví Hospodin: Uzdravuji tuto vodu, už nikdy odtud nevzejde smrt či neplodnost." 22A voda je zdravá až dodnes podle Elíšova slova, které promluvil. (2.Královská 2,19-22)
Elíša (Elizeus) se po nanebevzetí Eliáše stává Božím prorokem. Aby ho lidé začali brát vážně, dostává od Boha moudrost i moc k činění zázračných činů. Jeden z nich udělá, když vyřeší ekologický problém s vodou.
Jenže hned nato autor této kroniky přidá další příběh, se kterým už tak nadšeně souhlasit nemohu: Odtud vystoupil do Bét-elu. Když byl na cestě, vyšli z města malí chlapci, pošklebovali se mu a pokřikovali na něj: "Táhni, ty s lysinou, táhni, ty s lysinou!"
24On se obrátil, podíval se na ně a ve jménu Hospodinově jim zlořečil. Vtom vyběhly z křovin dvě medvědice a roztrhaly z nich čtyřicet dvě děti. 25Odtud odešel na horu Karmel a odtud se vrátil do Samaří. (2.Královská 2,23-25)
Původní text hovoří, že se jednalo o "nedospělé hochy". Nebyly to malé děti, ale podle některých znalců hebrejštiny to byli mladíci, kteří už byli plnoletí, ale chovali se jako děti. Uráželi Božího posla a vysmívali se tak i Bohu. Navíc to dělali ve velké přesile, což o nich také nevypovídá moc pozitivně.
Text neříká, že by Elíša těm posměváčkům přál smrt. Zlořečení je opakem požehnání. Když někomu žehnám, tak tím vlastně prosím Boha, aby projevil svou dobrotu a milosrdenství. Když někomu zlořečím, předávám ho Božímu soudu. Tak to bylo i s Elíšou. Chtěl, aby problém s posměváčky vyřešil Hospodin.
Oba dva příběhy jsou podle autora kroniky Judských a Izraelských králů důkazem Elíšova povolání, které stvrzuje samotný Hospodin, když nejdříve "uzdraví" špatnou vodu a pak dovolí medvědicím, aby roztrhaly posměvače.
Uvažoval jsem nad tím, jaké poučení mi chce Bůh těmito dvěma příběhy dát. Došel jsem k závěru, že bych neměl přát druhým lidem nic zlého. A než pronesu zlořečení, měl bych vážně přemýšlet, zda je na místě. Elíša určitě neměl radost ze smrti čtyřiceti dvou mladých lidí. Je docela pravděpodobné, že později přemýšlel nad tím, zda jim musel zlořečit.
Lidové přísloví říká: "Dvakrát měř a jednou řež!" To platí i při zlořečení.
Pane, dej mi moudrost při používání mého jazyka. Pomáhej mi, aby z mých úst vycházelo co nejvíce žehnání a co nejméně proklínání. Ať má slova vedou lidi v mém okolí k Tobě a díky tomu i k věčnému životu.
