Křesťanství se stále více potýká s názorem, že už dnes společnosti nemá co dát. Nezájem lidí se někdy dokonce mění v posměch a pohrdání. Hlavní příčinou tohoto stavu je skutečnost, že stále více křesťanů zaměňuje životu víru za víru jalovou, neplodnou.
Apoštol Petr popisuje, jak se projeví skutečná víra, která přináší plody. Dnes se podíváme na pátý produkt víry:
"Proto také vynaložte všecku snahu na to,
abyste ke své víře připojili ctnost,
k ctnosti poznání,
k poznání zdrženlivost,
ke zdrženlivosti trpělivost,
k trpělivosti zbožnost..." (2. Petrův 1,5-6)
Zbožnost je termín, který byl v historii často špatně chápán. Vlastně tak tomu bylo už v době, kdy v Palestině působil Kristus. Mnozí lidé si už tehdy pletli zbožnost s tím, co můžeme nazvat pobožnůstkářstvím. Ježíš Kristus o jednom takovém pobožnůstkáři vyprávěl následující příběh, který Lukáš uvádí slovy: O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: "Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník.
Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: `Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.´
Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: `Bože, slituj se nade mnou hříšným.´
Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen." (Lukáš 18,9-15)
Farizeus je v tomto příběhu příkladem typického pobožnůstkáře. Spoléhá se na to, co dělá. Věří, že účast na různých obřadech a přinášení obětí je zásluha, se kterou musí Bůh počítat na posledním soudu. Věří, že jednoho dne dosáhne tolika zásluh, že už ho Bůh do nebe bude muset vzít, a proto se také s patřičným pohrdáním dívá na celníka, který zůstal stát vzadu.
Také zbožný člověk se snaží žít podle Božích rad. Tento život ho ale nikdy nevede k tomu, aby si myslel, že je lepší než druhý. Nemá pocit, že je tak dobrý, že si už zaslouží věčný život. Naopak, stále si je vědom toho, že vše, co má, pochází "z Boha". I jeho spasení vychází z velké Boží milosti. Ví, že jen díky Ježíšově oběti může pomýšlet na život v Božím království. Překvapivě je to celník, kdo v tomto Ježíšově příběhu představuje zbožnost, která je ovocem živé víry.
V jednom překladu Bible je zbožnost popsána slovy "naprostá oddanost Bohu". Tato definice zbožnosti se mi velice líbí. Je z ní totiž jasné, že této zbožnosti nemohu nikdy dosáhnout vlastní silou. Je možné ji získat jen v Boží moci a síle. Jen tehdy, když se sám na vlastní kůži přesvědčím o tom, jak moc mne Bůh miluje.
Plodná víra přináší ovoce. Už jsme si spolu přiblížili pět plodů živé víry: ctnost, poznání, zdrženlivost, trpělivost a zbožnost. Zítra bude na řadě šesté ovoce víry – bratrská náklonnost.
