Na Davidovi se mi líbí jeho upřímnost. Na nic si nehraje. Když má radost, tak opěvuje Boha, když má problém, tak to Bohu také vyzpívá. Jenže pak už to není píseň oslavná, ale spíše píseň plná výčitek a otazníků.
V 9. žalmu nejdřív nadšeně zpívá o tom, že Bůh nenechá bez pomoci žádného utiskovaného. Pak ale najednou změní tón:
"Bože, nyní prosím, skloň se také ke mně,
pohleď jak trpím vinou mých nepřátel.
Vždyť bych umřel, nebýt tvé ruky! (Žalm 9,14)
Život krále Davida byl po všech stránkách komplikovaný. Jako dítě nepatřil mezi „favority“ svého táty. Když přišel prorok pomazat budoucího krále, vlastní otec Davida zapřel. Jako by se za něho styděl. Pak je David dlouhé roky na útěku. Když se stane králem, problémy nekončí.
Má komplikovaný rodinný život, protože si stále hledá nové manželky. Dochází k problémům a střetům mezi potomky. David musí mezi svými dětmi řešit sexuální zneužívání a dokonce i vraždu...
Na jeho místě bych se z toho všeho hroutil a nevím, jak by to bylo s mou vírou. David si postěžuje Bohu a pak zpívá dál:
"Jsem však živ, abych tě dále chválil
mezi tvým lidem v Jeruzalémě,
ať má každý radost ze tvé spásy." (Žalm 9,15)
Mnohokrát se mi zdálo, že mám ty největší problémy ze všech lidí. Litoval jsem se a čekal podobné politování i od svých blízkých. Izraelský král jde v takových chvílí za svým Bohem a hledá porozumění u něj.
David mne učí, že modlitba není jen čas, kdy já mluvím k Bohu, nebo kdy Bůh mluví ke mně. Podívejme se, k čemu nás vybízí:
"Nepřátelé pro nás vykopali jámu,
a teď do ní sami upadli,
roztáhli sítě – sami v nich však vězí.
Všichni teď vidí: To učinil Bůh!
Žít bez Boha je marné, nebezpečné." (Žalm 9,16-17)
V překladu Průvodce životem je přidána věta, kterou v jiných překladech nenajdete. V těch je jen "Pomlka!" Zde ale můžeme číst:
"Zastav se každý, tiše přemýšlej."(Žalm 9,17)
Naše doba je příliš hlučná a také hodně uspěchaná. Sám nejsem lepší. Neustále mám pocit, že musím ještě to a pak ono... Vzpomínám na dobu, kdy jsem v Bibli stále dokola hledal odpovědi na otázky, které jsem dostával od spoluvěřících. Jednoho dne jsem najednou začal pociťovat určitou prázdnotu. Přemýšlel jsem, v čem je problém a pak jsem si najednou uvědomil, že už Bibli neotevírám jako Boží slovo pro mne, ale jen jako Hospodinovy rady pro druhé.
Rozhodl jsem se pro změnu. V diáři jsem si vyhradil pravidelnou chvíli na to, abych měl klid na čtení pro vlastní duchovní život a také čas pak chvíli tiše přemýšlet. Vždy, když se mi to povede, prožívám zvláštní setkání se svým Pánem.
Rád vzpomínám i na jeden zvláštní způsob zastavení. Byly to mé cesty na Lysou horu. Stoupal jsem vzhůru, potil se, lapal po dechu a přitom vnímal krásu okolní přírody a také to nádherné ticho. A v tom tichu jsem vždy docházel ke stejnému závěru jako David, který říká: “Žít bez Boha je marné, nebezpečné.“ Je to pravda.
