Život vždy není takový, jak si přejeme. To ale nemusí znamenat, že se ubírá špatným směrem. Může se stát, že to nejlepší, co nás v životě potká, začne zklamáním. Vlastně, tak tomu bylo i v dobách vzniku společenství křesťanů, kterému říkáme církev.
Náš příběh začíná v Betlémě, kde se jednoho dne narodil chlapeček, kterému dávají jméno Ježíš. Jeho příchod na svět s napětím sledovují zástupy nebeských bytostí. Ten malý hošík je Židy dlouho očekávaný Mesiáš. Podle jejich představ to měl být nový král, který obnoví slávu Izraelského království a zasedne na Davidův trůn.
Jenže, Ježíš se nenarodil v královském paláci. Přichází na svět bez velkých poct v malém městečku Betlém. Společnost mu vedle jeho matky a jejího manžela dělají domácí zvířata ustájená ve chlévě, ve kterém budoucí král spatřil světlo světa. Židovští vůdci zažívají velké zklamání. Tak si svého budoucího krále nepředstavovali. Možná si i oddechli, když Herodes, naveden ďáblem, nechává v Betléme povraždit všechny malé děti, aby se zbavil konkurence.
Uteklo dlouhých třicet let a na malého chlapce z Betléma všichni zapomněli. V té době už v Izraeli působí nový reformátor, Ježíšův bratranec, kterému říkají Jan Křtitel. Přestože ve svých kázáních vyzývá k nápravě společnosti a k osobnímu pokání, je mezi lidmi velmi populární.
Jednoho dne se Jan a Ježíš setkávají u Jordánu. Je to jejich první setkání. Ježíš přichází, a žádá Jana, aby ho pokřtil. Jan v něm poznává očekávaného Mesiáše a tak se nejprve zdráhá pokřtít někoho, kdo ho převyšuje. Pak ale svého bratrance poslechne a ponoří ho do vody Jordánu.
Ježíš se po svém křtu na čtyřicet dnů uchyluje do ústraní. V samotě na poušti se připravuje na úkol, který ho čeká. Během krátké doby má svému národu představit principy Božího království a také skutečnou Boží povahu.
Po čtyřiceti dnech, když jeho pobyt na poušti končí, dostává zvláštní návštěvu. Přichází za ním ďábel. Ježíš právě končí čtyřicetidenní půst a satan doufá, že bude tak zesláblý, že podlehne jeho pokušení. Má to vše výborně připravené. Jenže Ježíš jeho lest včas prohlédl a díky tomu v této zkoušce obstál. Pro ďábla to musí být velké zklamání.
Ježíš se pak konečně začíná věnovat svému poslání. Káže o nebeském království, uzdravuje nemocné, několika lidem dokonce vrací život. Brzy na ním chodí ještě větší zástupy lidí, než za Janem Křtitelem.
Postupně si mezi svými posluchači vybírá své žáky, kteří by po jeho smrti měli pokračovat v díle, které začal.Problém je, že mu jeho žáci vždy nejsou schopni rozumět tak, jak by bylo třeba. Když například káže o nebeském království, tak se domnívají, že je to z jeho strany jen taktika, jak se vyhnout zbytečnému zájmu ze strany římských okupantů. Jsou bytostně přesvědčeni, že nebeským královstvím myslí židovský stát, který nastolí, jakmile se mu podaří svrhnout nadvládu římských okupantů.
Ježíš před nimi několikrát hovoří o své smrti. Dokonce dopředu prozradí, že zemře na kříži. Jenže oni ho v té chvíli neberou vážně. Takže, když se jeho slova konečně naplní, zažívají všichni neskutečný šok, obrovské zklamání. Sen o Mesiáši na Davidově trůnu se jim rychle rozplývá...
