Také máte něco, co se vám protiví nebo zprotivilo? Tenhle termín se používá v případě, kdy najednou nemůžeme dělat nebo třeba jíst něco, co nám dřív nevadilo. Někdy se nám může zprotivit i to, co jsme do té chvíle měli dokonce rádi.
Myslím, že to dobře vystihuje příhoda z mého dětství. Byl jsem tehdy v nemocnici v Brně. Protože jsme bydleli ve Vyškově a táta tehdy býval služebně celé týdny mimo domov, moc návštěv jsem tehdy neměl. Máma se doma starala o mé čtyři sourozence.
Na pokoji byl kluk, jehož táta tehdy šéfoval v Brně podniku Ovoce a zelenina. Od něho jsem poprvé v životě ochutnal mandarinku. Když viděl, jak mi chutná, tak mi dal ještě další dvě. Tátovi pak řekl, aby mu donesl těch exotických plodů ještě víc. Druhý den jsme jich měli na pokoji celou bedýnku a já jich mohl sníst, kolik jsem chtěl.
Snědl jsem skoro všechny a následkem toho mi pak bylo v noci zle. Tak zle, že jsem se druhý den na mandarinky nemohl ani podívat. Zprotivily se mi natolik, že jsem je nejedl dalších čtyřicet let. Pak jsem je jednou sníst "musel", protože to byla součást nějaké soutěže. Ale nemám je rád dodnes.
Šalomoun měl rád přemýšlení, rád studoval neznámé věci, snažil se prozkoumat neprozkoumané a hledal odpovědi na těžké otázky. Díky svému úsilí dokázal znásobit bohatství, které zdědil po svém královském otci.
Jednoho dne ale zjistil, že ho nic nebaví. Ba co víc, zjistil, že to, co mu doposud přinášelo radost a štěstí, se mu najednou protiví:
"Zprotivila se mi všechna lopota a pachtění,
protože jsem si uvědomil,
že to, co jsem nahromadil,
spadne do klína někomu druhému." (Kazatel 2,18)
Najednou si uvědomil, že to vše, co doposud dokázal, bude jednou muset opustit. Možná znal lidovou moudrost, která říká: "Nahý jsi přišel na svět a nahý z něho odejdeš." Tak končí podle jeho knihy každý, kdo se snaží ze svého života odstranit Boha a vše, co Bůh nabízí a dává.
Při čtení Šalomounových slov se mi vybavilo vyznání apoštola Pavla, který když hodnotí svůj život, může optimisticky prohlásit: "Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval.
Nyní je pro mne připraven vavřín spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod." (2. Timoteovi 4,7+8)
V čem se liší Pavel od Šalomouna v době, kdy se mu protivilo vše, co ho dřív naopak naplňovalo? Pavel sám o sobě říká: "Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk." (Kazatel 2,18) Kristus dává smysl životu, který žijeme zde, pomáhá nám s naším strachem ze smrti a k tomu ještě přidává radostný pohled do budoucnosti, kdy nás vezme k sobě, do království, kde už nenastane situace, že já budu něco dělat a druhý pak slízne všechnu smetánku.
Pokud se nechci dožít chvíle, kdy se mi vše zprotiví, a kdy budu dokonce nenávidět i vlastní život, pak bych měl žít tak, abych i já mohl říci, že "život, to je pro mne Kristus..." Právě Ježíš totiž dokáže vrátit radost ze života.
