Po delší přestávce se zase snažím obnovit pravidelné vycházky na mou oblíbenou Lysou horu. Těším se na to, jak si vždy vyčistím hlavu od všedních starostí. Mám radost i se zlepšující fyzické kondice. Díky tomu při každém další procházce zkracuji čas, potřebný k cestě nahoru i dolů.
Při jednom výstupu, když teploměr na vrcholu ukazoval 28oC, jsem najednou ucítil omamující vůni a začal přemýšlet, co mi to připomíná. Možná i proto, že jsem abstinent, mi trvalo docela dlouho, než jsem na to přišel.
Ta vůně se nesla z borůvčí, ze kterého postupně opadávaly fialové kuličky a v tom letošním prázdninovém vedru některé rychle schly a další začínaly kvasit. Vzpomínal jsem, kde už jsem se s takovou vůní setkal...
Bylo to při jednom čundru po Nízkých Tatrách. S kamarádem jsme narazili na malou salaš, o kterou se staral sympatický bača. Když jsme se navečer doplazili k jeho salaši, celí schvácení celodenním zdoláváním hor, připravil nám pohár žinčice, kus chleba a ještě vynikající ovčí sýr.
Ráno nám pak uvařil čaj, který voněl tak, jako Lysá hora ten horký den. Při loučení nám prozradil, že nám do našeho nápoje přidal trochu vlastního "čučoriedkového vínka". Na cestu nám pak do našich bandasek ještě nalil čerstvou žinčici a přidal každému půlku ovčího sýra...
Tohle všechno se mi vybavilo, když jsem scházel z Lysé hory pěšinkou uprostřed borůvčí. Říkal jsem si, že v tu chvíli by se pro ten můj oblíbený kopec hodilo spíš jméno "Voňavá hora". Ta vůně byla tak opojná, až jsem měl strach, abych náhodou cestou domů nenadýchal.
