Minule jsme přemýšleli nad Pavlovou výzvou, abychom se nepřeli s těmi, kdo mají jiný názor, než my. Také nás varuje před tím, abychom věřící dělili na silné a slabé. Do které kategorie bychom asi zařadili sebe? Považujeme se za silné nebo slabé?
Apoštol použil příklad jídla. Zkusme ho upravit pro dnešní dobu. Před velikonocemi má většina křesťanů postní období. Jsou to dny, kdy se bratři katolíci vzdávají určitých pokrmů, protože je k tomu vede jejich liturgický kalendář. Navíc je na naší severní polokouli jaro, takže to má i pozitivní vliv na zdraví člověka. Jarní očistu dnes doporučují i lékaři, kteří nemají s vírou nic společného. Jsou ti co se postí lepší než ostatní?
Podívejme se na pokračování Pavlova dopisu do Říma: "Někdo rozlišuje dny, jinému je den jako den. Každý nechť má jistotu svého přesvědčení. Kdo zachovává určité dny, zachovává je Pánu. Kdo jí, dělá to Pánu ke cti, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, dělá to také Pánu ke cti, neboť i on děkuje Bohu." (Římanům 14,5-6)
Je půst špatný? Určitě ne. Pokud se postím, znamená to, že jsem lepší než ten, kdo se nepostí? To také nemůžeme říci.
Pavel nás tu vede k poznání, že důležitá je naše pohnutka, proč něco děláme nebo naopak neděláme. Pohnutky totiž mohou být různé.
Pokud naše jednání motivují dobré pohnutky, pak naše činy dostanou Boží pečeť. Pak o nich bude platit: "Bůh není nespravedlivý, a proto nezapomene, jak jste se činem své lásky k němu přiznali, když jste sloužili a ještě sloužíte bratřím." (Židům 6,10)
Připomíná mi to příběh dvou bratrů: Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku.
I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl.
Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři.
I řekl Hospodin Kainovi: "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout." (Genesis 4,3-7)
Dvě oběti. Jednu Bůh přijímá, druhou ne. Je zvláštní, že Bůh při této "bohoslužbě" nemluví s Ábelem, který obětoval přesně podle Bohem daných instrukcí, ale s Kainem, který si to chtěl udělat po svém. Upozorňuje ho na to, kde je jeho problém. Přeje si, aby prvorozený syn Adama a Evy změnil svůj přístup. Chtěl požehnat i jemu.
Oběť je určitě dobrý čin. Kain ale obětoval se špatnou pohnutkou a tak měl jeho na první pohled dobrý čin tragické následky. Protože si Bohem nenechal poradit, stal se prvním vrahem v historii lidstva. Zabil svého bratra a nakonec musel opustit i své rodiče a odejít do daleké země.
Pavel varuje před náboženskými obřady a úkony, které dělám ze sobeckých důvodů. Kain to určitě myslel dobře. Jeho oltář, na kterém bylo krásné ovoce a obilné klasy, musel vypadat lépe, než ten Ábelův, po kterém tekla krev obětního zvířátka. Přesto Bůh přijal oběť jeho bratra.
To, co dělám, nemusím umět obhájit před lidmi. Mé jednání se vždy nemusí líbit lidem. Důležitější je, aby se vždy líbilo mému Bohu.
