Je to už padesát let. Usedl jsem tehdy konečně do školní lavice. Mám starší sourozence a tak jsem se na školu těšil. Naše paní učitelka nám tehdy mimo jiné vyprávěla o tom, co bude za půl století. Mne zaujalo její povídání o tom, že věda bude brzy ovládat i počasí.
Pak přišly první prázdniny a s nimi dny, které jsme měli prožívat u vody. Jenže počasí bylo proti. Pršelo a pršelo... Jak já si tehdy přál mít o padesát let víc. Věřil jsem, že až budu o půl století starší, splní se slova naší paní učitelky a o prázdninách bude nádherné počasí.
Padesát let uplynulo, paní učitelka už nežije, a o prázdninách je počasí stále vlastním pánem. Věda udělala určitě obrovský pokrok, ale větru a dešti stále ještě neporoučíme, což je podle mne jen dobře.
Nechci teď dělat z naší paní učitelky blázna. To bychom jimi tehdy byli všichni, protože celé lidstvo v určité době uvěřilo tomu, že je možné vyměnit Boha za vědu. Stačilo pár desetiletí, abychom pochopili, že vedle stoupající úrovně vědy bychom potřebovali stejným tempem pracovat i na naší morálce. Jinak se totiž může stát, že nás nakonec ta stále ještě uctívaná věda, modla moderní doby, zahubí.
Podívejme se, co na toto téma říká Šalomoun:
"Blázen, ten má mnoho řečí.
Člověk přece nikdy neví, co nastane.
Je snad někdo, kdo by to mohl oznámit?" (Kazatel 10,14)
Pravda je, že mnohé sny, které ve svých knihách popisoval Jules Verne a po něm i další autoři sci-fi, se už vyplnily. Člověk vkročil na Měsíc, lidé dokážou v ponorce přežít pod vodou i dlouhé týdny... Je ty dva roky prázdnin nám zatím chybí.
Věda nám pomáhá v mnoha oblastech. Umíme předvídat počasí, někteří lidé zbohatli díky své schopnosti předvídat vzestupy a pády akcií... Přesto nikdo z nás neví, co ho čeká. Možná máme plány, ale ty se nemusí naplnit.
Ježíš Kristus jednou vyprávěl zajímavý příběh. Byl určený lidem, kteří si myslí, že díky schopnostem, postavení nebo majetku, mají svůj osud pevně ve svých rukou. V knihovně jsem našel desítky knih o tom, že každý z nás může být úspěšný milionář, pokud budeme chtít.
Připomeňme si Ježíšovo vyprávění: "Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘
Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘
Tak je to s tím, kdo si hromadí poklady a není bohatý před Bohem." (Lukáš 12,16-21)
Nikdo z nás neví, jak na tom bude zítra, za týden, měsíc nebo rok. Toto poznání by nás mělo vést k pokoře. Při plánování je dobré říkat: "Pokud to dovolí Bůh, pak..." Jestli je pravda, že "blázen má mnoho řečí", tak prosím Boha, aby mne učil více mlčet a raději naslouchat těm moudřejším.
