Skutečná víra v biblického Boha ovlivní každou oblast našeho života. Není nic, co by nám Bůh nemohl dát, pokud tomu podle jeho vůle věříme. Bible je plná příběhů lidí, kteří víře vděčí nejen za jistotu věčného života, ale i za to, že jim Bůh pomohl v kritických situacích.
Když autor listu Židům opěvuje moc víry, dodá také: "...ženám se jejich mrtví vraceli vzkříšení." (Židům 11,35) Podle těchto slov má víra moc vrátit nám naše blízké, kteří zemřeli.
Jako křesťané věříme ve vzkříšení z mrtvých v okamžiku návratu Ježíše Krista na naši zemi. Pak nám Ježíš vrátí i naše blízké, kteří zemřeli s vírou v toto vzkříšení.
O tomto návratu mrtvých ale tento text nemluví. Má na mysli vzkříšení mrtvého v životě, který právě prožíváme. Velice dobře to popisuje příběh ženy, která bydlela v Šúnemu: Jednoho dne procházel Elíša Šúnemem. Tam byla znamenitá žena. Ta ho přiměla, aby u ní pojedl chléb. Kdykoli pak tudy procházel, zašel tam, aby pojedl chléb.
Řekla svému muži: "Hle, vím, že muž Boží, který kolem nás často chodívá, je svatý. Udělejme malý zděný pokojík na střeše a dejme mu tam lůžko, stůl, stoličku a svícen. Kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit."
Jednoho dne tam opět přišel, uchýlil se do pokojíku na střeše a ulehl tam. (2.Král.4,8-11)
Tato žena, která je v textu označena jako "znamenitá", má jeden velký problém. Nemá děti. Když to prorok Elíša zjistí, ujišťuje ji: "V jistém čase, po obvyklé době, budeš chovat syna."
'Ona řekla: "Ne, můj pane, muži Boží, nelži své služebnici!"
Ale žena počala a v jistém čase, po obvyklé době, porodila syna, jak jí Elíša předpověděl. (2.Král.4,16-17)
Hospodin této ženě žehná. Oceňuje její ochotu nabídnout svůj dům Božímu muži. Chlapec roste a všichni z něho mají radost. Jenže, pak přijde jedno léto, kdy se při žních synovi udělá zle a brzy nato leží v bezvědomí.
Jeho matka okamžitě vyráží za prorokem. Prosí ho, aby s ní šel domů a vrátil mladému chlapci život. Boží muž se této výzvě nebrání: Elíša vešel do domu a hle, mrtvý chlapec byl uložen na jeho lůžku. Vstoupil, zavřel dveře, aby byli sami, a modlil se k Hospodinu.
Pak se zdvihl, položil se na dítě, vložil svá ústa na jeho ústa, své oči na jeho oči a své dlaně na jeho dlaně; byl nad ním skloněn, dokud se tělo dítěte nezahřálo. Potom se obrátil a prošel se domem sem a tam. Vrátil se a sklonil se nad chlapcem; ten sedmkrát kýchl a otevřel oči.
Elíša zavolal Géchazího a řekl: "Zavolej tu Šúnemanku!"
Zavolal ji. Když k němu přišla, řekl: "Vezmi si svého syna." Vstoupila, padla mu k nohám a poklonila se až k zemi. Pak si vzala svého syna a odešla. (2.Král.4,32-37)
Příběh této ženy je jedním z mnoha důkazů, že si autor listu Židům nevymýšlí. I dnes má víra tuto moc. I dnes, pokud je to v souladu s Boží vůlí, může vroucí a vytrvalá modlitba věřícího vrátit život.
Pro mne osobně je ale důležitější právě to vzkříšení, které nastane při Ježíšově návratu. Protože ten, kdo bude povolán k životu při druhém příchodu Ježíše Krista na naši zem, už nikdy nezemře. Přál bych si být mezi těmito lidmi. A stejně tak bych si přál, aby mezi nimi byli i všichni mí blízcí – i vy.
