Jako kluk jsem často snil o tom, že jednou najdu poklad. Proč ? Svůj podíl na tom má můj táta i děda. Oba dva mi totiž vyprávěli příběhy o pokladech, které se podle pověstí nacházely v okolí Vyškova. Dokonce mi i ukazovali místa, kde by měly být.
Byl jsem tehdy malý a tak už si ta místa nepamatuji. Děda už nežije a táta je na tom s pamětí ještě hůře než já. Možná dobře, kdoví, co bychom vykopali na těch záhadných místech...
Mojžíš mohl mnoho let brát do rukou poklady Egypta. Žil v přepychu paláce, kde se hodovalo na zlatých podnosech, jedlo se zlatými příbory a víno se pilo ze zlatých pohárů. To vše mu jednou mohlo patřit. Stačilo jen vydržet, až bude starý farao pohřben v nové pyramidě.
Apoštol Pavel ale píše: "Kristovo pohanění pokládal za větší bohatství než všechny poklady Egypta, neboť upíral svou mysl k budoucí odplatě." (Židům 11,26)
Mojžíš by dnes byl asi považován za blázna. Mohl mít neskutečné poklady a on je odmítl kvůli svému snu. Mohl mít vrabce v hrsti, ale on raději zvolil holuba na střeše. Mohl si žít jako v bavlnce, ale on raději snáší příkoří kočovného života. Mohl žít ve své zemi, ale on raději putuje do země, kterou v té chvíli vlastní cizí národy.
Paradox je, že do zaslíbené země nakonec nevstoupí. Ale i to přijme z Božích rukou, protože jeho cílem není Kennan, ale nebeské království.
Mojžíš se naučil dívat vírou vpřed. Vidět neviditelné a věřit tomu, pro co neměl žádný důkaz. Podobnou cestu si o pár tisíc let později zvolil apoštol Pavel. Mohl se stát slavným a mocným mužem v Izraeli. Mohl být uznávaným učitelem a mudrcem.
Pavel raději zvolil složitější život. Nebojí se jít cestou, na které musí snášet podobné útrapy jako Mojžíš. Když se blíží konec dobrodružného života, napíše: "Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši." (Filipským 3,13-14)
Víra je úžasná. Dává nám odvahu vidět budoucnost i v situacích, které se nám z lidského hlediska jeví jako beznadějné. Víra nám pomáhá vidět skutečnosti, které jsou našim očím neviditelné. Proto se můžeme rozhodnout, že se vykašleme na všechny poklady tohoto světa a svou budoucnost spojíme s Božím slibem věčného života.
Mojžíš a Pavel se rozhodli pro nebeské poklady. Pro co se dnes rozhodnu já ?
