"Tati, bojíš se smrti?" Tuto otázku jsem jednou dostal od svého malého syna. Nebyl jsem na ni připraven a tak jsem mu odpověděl, že ani nevím. Pak jsem to nějak zamluvil.
Od té doby jsem se k ní ale musel několikrát vrátit. Naposledy, když jsem četl slova, která napsal apoštol Pavel o lidech, které zařadil do své galerie víry: "Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci." (Židům 11,13)
Myslím, že není problém tvrdit, že se smrti nebojím, když jsem mladý a zdravý. Otázkou zůstává, zda bych byl tak statečný, kdyby mi třeba lékař oznámil, že mám díky rakovině jen pár dnů života.
Mnohokrát jsem už slyšel, že správný křesťan se smrti nebojí. Opravdu? Já tomu nevěřím. Myslím, že smrti se nakonec bojí každý. Napadá mne při tom přemýšlení Ježíš, který krátce před svou smrtí prosí svého nebeského Otce: "Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš." (Matouš 26,39)
Víra člověka nezbavuje strachu ze smrti a umírání, ale pomáhá mu tento strach "přemáhat". Zůstat pevný i tváří v tvář smrti. Příkladem mohou být tři Židé, kteří se odmítli poklonit zlaté soše, postavené v době krále Nebúkadnesara. Když si mají vybrat, zda se pokloní, nebo zemřou, řekli: "Nebúkadnesare, nám není třeba dávat ti odpověď. Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme." (Daniel 3,16-18)
I když víra člověka nezbavuje strachu ze smrti a umírání, přesto má křesťan oproti bezvěrcům velkou výhodu. Ví, že smrtí vše nekončí. Pavel nám prozrazuje úžasné tajemství: "Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.
Pomíjitelné tělo musí totiž obléci nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost. A když pomíjitelné obleče nepomíjitelnost a smrtelné nesmrtelnost, pak se naplní, co je psáno: `Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil!´" (1.Korintským 15,51-54)
Smrt, které se dnes obáváme, bude jednou poražena. Co potřebuji k tomu, aby se to týkalo i mne? Na co spoléhali ti, kteří už zemřeli s vírou, že je Ježíš jednou vzkřísí k věčnému životu v dokonalém prostředí Božího království?
Ježíš Kristus říká: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný." (Jan 3,16)
Zní to tak prostě, že tomu většina lidí odmítá věřit. Podle Ježíše stačí víra v to, co pro nás udělal, když zemřel na kříži. Víra, že Bůh je láska. Víra v to, že ďábel, jako původce hříchu, bude jednou spolu s hříchem a smrtí poražen a jednou provždy zničen.
Ani v mém životě nebude mít smrt poslední slovo. Věřím totiž Ježíši.
