Náš svět, na kterém žijeme, není bezpečné místo a ani na něm nemůžeme počítat s tím, že se vždy dočkáme spravedlnosti. Spíš naopak. Pomáhá nějak víra v tomto hříšném prostředí?
Apoštol Pavel píše, že víra nás někdy může dokonce dostat do prostředí, kterému se každý rád vyhne: "Jiní zakusili výsměch a bičování, ba i okovy a žalář." (Židům 11,36)
Při čtení těchto slov se mi najednou vybavil příběh Samsona, který měl být ochráncem Židů v době soudců. Tahle asociace se mi ale vůbec nelíbila. Říkal jsem si: "Samson přece ve vězení netrpěl kvůli své víře. Dostal se do něho spíše díky tomu, že nedokázal dostat pod kontrolu své hormony."
Jenže nakonec jsem kapituloval. Musel jsem uznat, že kdyby Samson nedostal Boží pověření k ochraně svého národa, kdyby mu Duch svatý nedával nadpřirozenou sílu, Samson mohl prožít klidný život. Pelištejce by vůbec nezajímal. Kdyby o své síle nemluvil jako o daru od Hospodina, jeho nepřátelé by neměli tak silnou motivaci k jeho zajetí.
Samson se jednoho dne ocitá ve vězení. Pelištejci ho oslepili a teď ho nutí, aby místo dobytka otáčel mlýnským kamenem a mlel jim obilí. Vysmívají se mu, tupí jeho Boha a on má najednou poprvé v životě dostatek času, aby přemýšlel o smyslu života. Uvědomuje si své selhání a prožívá pokání.
Připomeňme si závěr jeho života: Pelištejská knížata se shromáždila, aby obětovala velkou oběť svému bohu Dágonovi a aby se oddala radovánkám. Řekli: "Náš bůh nám vydal do rukou Samsona, našeho nepřítele."
Když ho lid viděl, vychvaloval svého boha. Volali: "Náš bůh nám vydal do rukou našeho nepřítele, pustošitele naší země, který mnoho našich skolil."
Rozjařili se a křičeli: "Zavolejte Samsona, ať nám poslouží k nevázaným hrám!"
Zavolali tedy Samsona z vězení, aby si s ním nevázaně pohrávali. Postavili ho mezi sloupy. Samson požádal mládence, který jej vedl za ruku: "Pusť mě, ať mohu ohmatat sloupy, na nichž budova spočívá, a opřít se o ně!"
Dům byl plný mužů i žen, byla tam všechna pelištejská knížata. I na střeše bylo na tři tisíce mužů a žen, hodlajících přihlížet nevázaným hrám se Samsonem.
I volal Samson k Hospodinu a prosil: "Panovníku Hospodine, rozpomeň se na mne a dej mi prosím jen ještě tentokrát sílu, Bože, abych rázem mohl vykonat na Pelištejcích pomstu za svoje oči!"
Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, na nichž budova spočívala, a vzepřel se proti nim, proti jednomu pravicí a proti druhému levicí. A řekl: "Ať zhynu zároveň s Pelištejci!"
Napnul sílu, a dům se zřítil na knížata i na všechen lid, který byl v něm, takže mrtvých, které usmrtil umíraje, bylo víc než těch, které usmrtil zaživa. (Soudců 16,23-30)
Samsonův příběh má smutný konec. Zemřel jako zajatec. Duchovně ale zemřel jako služebník Hospodina. Tento slepý a řetězy spoutaný Izraelský soudce mohl díky Boží milosti v poslední chvíli života duchovním zrakem vidět velké vítězství svého Boha. Umřel s vírou, že sice končí jeho pozemský život, ale jednou ho Bůh vzkřísí k věčnému životu.
Víra dala Samsonovi sílu vydržet "výsměch a bičování, ba i okovy a žalář". Stejnou sílu dá Bůh i nám, pokud nás víra dovede do podobné situace.
