Stále větší počet lidí hovoří o budoucnosti naší planety negativně. Nevěří, že by před námi byla nějaká skvělá budoucnost. Shodují se na tom ekologové, ekonomové i politologové.
Pavel ve své galerii hrdinů víry ukazuje, že naši budoucnost můžeme hledat někde jinde: "...a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh." (Židům 11,10; ČEP)
Abraham poslechl, když ho Bůh vyzval, aby se stal kočovným pastýřem. Opustil opevněné město, vzdal se svého bezpečí a vydal se na cestu. Co ho k tomu vedlo? Podle Pavla se rozhodl svou budoucnost vložit do projektu, kterému se spousta lidí smála tehdy a smějí se mu i dnes.
Ježíš vybízí: "Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení." (Matouš 6,33-34)
Boží království – spousta lidí považuje tuto myšlenku za utopii. Bůh je pro ně pohádková bytost, proto se snaží využít každou možnost k tomu, aby si sami zabezpečili svou budoucnost. Na Boha si vzpomenou až když jsou v koncích s vlastními nápady.
Abraham se nesmál, když ho jednou oslovil Bůh. Neřekl mu, že je to jen pohádka pro děti a naivní dospělé. Vzal Boha vážně a šel. Celý život byl cizincem v zemi, ve které o čtyři staletí později našli domov jeho potomci. Až do své smrti budoval svůj vztah s Bohem. Věřil, že Bůh má pro něho budoucnost i poté, co zemře.
Apoštol Jan popsal město, jehož občanem se stal Abraham: "Město mělo mohutné a vysoké hradby, dvanáct bran střežených dvanácti anděly... A hradby města byly postaveny na dvanácti základních kamenech...
Ten, který se mnou mluvil, měl zlatou míru, aby změřil město i jeho brány a hradby. Město je vystaveno do čtverce: jeho délka je stejná jako šířka. Změřil to město, a bylo to dvanáct tisíc měr. Jeho délka, šířka i výška jsou stejné...
Hradby jsou postaveny z jaspisu a město je z ryzího zlata, zářícího jako křišťál. Základy hradeb toho města jsou samý drahokam: první základní kámen je jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, pátý sardonyx, šestý karneol, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint a dvanáctý ametyst. A dvanáct bran je z dvanácti perel, každá z jediné perly. A náměstí toho města je z ryzího zlata jako z průzračného křišťálu.
Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek. To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek." (Zjevení 20,12-23)
Toto je město, které vyhlížel během své životní pouti Abraham. Vydal se hledat bezpečí ve vztahu se svým Bohem. Svou budoucnost založil za víře v Boží zaslíbení. Jednoho dne ho Bůh vzkřísí z mrtvých. Abraham se pak přidá ke všem, kteří podobně jako on upínali "naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh."
Boží nabídka stále platí. Můžeme se k Abrahamovi přidat.
