"Jaké jsi víry?" Tuto otázku jsem už dostal mnohokrát. Tázajícího zajímalo, ke které církvi patřím. Několikrát se mi stalo, že po mé odpovědi už z druhé strany nebyl zájem o pokračování rozhovoru. Nebyl jsem v té správné "víře".
Podívejme se, co o své víře a jejím vztahem k víře ostatních křesťanů píše apoštol Pavel svým přátelům v Římě: "Bůh, jemuž z celé duše sloužím evangeliem o jeho Synu, je mi svědkem, jak na vás bez ustání pamatuji při všech svých modlitbách a prosím, zda by mi konečně jednou nebylo z vůle Boží dopřáno dostat se k vám.
Toužím vás spatřit, abych se s vámi sdílel o některý duchovní dar a tak vás posílil, to jest abychom se spolu navzájem povzbudili vírou jak vaší, tak mou." (Římanům 1,9-12)
Pavel si je vědom toho, že jeho zkušenost víry se liší od zkušeností dalších křesťanů. To mu ale vůbec nebrání v tom, aby se těšil na setkání, při kterém se budou vzájemně sdílet o tom, co jim dává víra. Těšil se, až bude naslouchat obyvatelům Říma. Věděl, že není vůbec snadné být křesťanem v sídelním městě císaře.
Rád vzpomínám na první semestr mého studia na vysoké škole. Jednou večer za mnou na kolejích přišel spolužák. "Přivítal bys, kdybychom se na kolejích mohli každý večer setkávat k diskuzím nad Biblí?" Po mé souhlasné odpovědi jsem se od něho dověděl, že na kolejích bydlí asi dvacet studentů prvního ročníku, kteří se hlásí ke křesťanství. Všechny obešel s podobnou otázkou a protože většina souhlasila, začali jsme se pravidelně scházet.
Každý večer vedl diskuzi někdo jiný a tak mohl každý jednou za čas určit téma, o kterém jsme se pak bavili. Dnes už si nepamatuji ani jedno téma, které jsme tehdy probírali. Ale velice dobře si pamatuji, že jsme se tehdy navzájem povzbuzovali a bylo nám spolu dobře. Vůbec nám nevadilo, že jsme každý z jiné církve. Spojovala nás víra v Ježíše Krista.
O to víc mne po létech mrzelo, když jsem v jednom městě zažil odmítnutí od křesťanů, kteří patřili do jiných církví. Chtěl jsem s nimi spolupracovat, ale oni mi řekli, že mne mezi sebe nevezmou, protože podle nich nejsem křesťan.
Život mne naučil vážit si společenství s každým, kdo je ochoten vyprávět o své víře a také chce naslouchat tomu, co víra dává mně. Každé takové setkání je pro mne obohacením. Když vidím, jak víra mocně ovlivňuje životy jiných lidí, je to pro mne důkaz, že víra v Boha je skutečná, protože Bůh i dnes mění život můj i životy lidí, se kterými se setkávám.
Pane, děkuji Ti za všechny lidi, jejichž zkušenosti víry mne povzbuzují. Děkuji Ti, že se mohu setkávat se svými křesťanskými přáteli, bez ohledu na to, jaké jsou "víry". Děkuji Ti, že se spolu můžeme povzbuzovat nejen vyprávěním svých duchovních zážitků, ale i společnými modlitbami. Dej, ať je co nejméně těch, kteří se odmítají bavit s tím, kdo nemá jejich "víru".
