Příběhy hrdinů víry nás mají něčemu naučit. Ne, Pavel nás nenavádí k tomu, abychom se jim klaněli nebo je začali bezmezně obdivovat a zbožňovat. Jen si přeje, abychom přemýšleli o tom, co vše jim dala víra.
Všimněme si, co je tím prvním, co někteří z nich dokázali jen díky tomu, že díky víře dokázali důvěřovat Božím zaslíbením: "Mám ještě pokračovat?
Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi, Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, kteří svou vírou dobývali království..." (Židům 11,33)
V těch slovech je něco zvláštního. Mezi hrdiny, kteří "dobývali království", je také Samuel a proroci. Úkolem proroků ale nebylo bojovat se zbraní v ruce. Přesto mají svůj podíl na tom, že Izrael získal zaslíbenou zemi a že se do ní po babylónském zajetí zase vrátil.
Samuel je zajímavá biblická postava. Narodil se díky neúnavné touze Chany, své matky, která opakovaně prosila Boha, aby jí dal syna. Jeho máma ale nechtěla dítě jen proto, aby se vyrovnala ostatním ženám. Mezi řádky můžeme číst, že její motivace mohla být jiná.
Všímala si, jak se mění morální úroveň židovského národa. Velekněz Elí na svou práci nestačil a jeho synové byli gauneři, kteří jen zneužívali své postavení. Bylo potřeba, aby se našel nový vůdce. Chana touží po dítěti a současně si přeje změnu morálky Izraelského lidu. Prosí Boha o syna a současně mu slibuje, že ho vychová pro službu ve svatostánku.
Bůh nakonec Chanu vyslyšel a ona splnila svůj slib. Vychovala Samuela pro roli Božího proroka. Učila svého syna důvěřovat Hospodinu. Dala mu základ, na kterém pak mohl stavět.
Samuelova důvěra v Boha posilovala zvláště Davida v začátcích jeho kralování. Byl to David, za kterého dosáhlo Izraelské království největšího rozmachu. David se Samuelem společně dobývali okolní království. Dařilo se jim, protože dokázali vzít vážně Boží sliby. Dokázali svou důvěru v praxi.
Před námi je království, které můžeme "dobýt". Je to Boží království. I do něho se vstupuje vírou. Pokud chceme žít v radostné jistotě spasení, pak bychom měli často přemýšlet o víře hrdinů víry. Těch, o kterých čteme v Bibli, i těch, které jsme mohli poznat osobně, protože formovali naši víru i důvěru v Boha.
Bože, děkuji ti, že jsem mohl poznat lidi, kteří se sice nestali hrdiny tohoto světa, ale stali se hrdiny mé víry.
